Disciplíny mentální

Úvaha první

 (Vždy v soustředění, vážnosti a náležité vnitřní hloubce.)

 Rozjímám…

 (Navodit stav zklidnění a ticha ve vědomí, kdy rozumové běžné myšlenky ustoupí do pozadí, aby myšlenkový prostor byl volný pro vnitřní moudré úvahy.)

 Uvažuji…

 (Zbystřit pozornost, soustředit rozvinutou inteligenci, vstoupit sám se sebou ve vnitřní dialogy v sebehodnocení, sebepozorování, jak lze a stačí schopnost i přesné a jasné definování.)

 Přemýšlím…

 (Rozložit do největší možné šíře pole myšlení a do něho pak zvolna, ale pevně vsunovat závažné osobní otázky a problémy a současně i jasné odpovědi.)

 Myšlenkou vstupuji ve svou existenci člověka na Zemi v jejím tajemném boholidském složení, ve spojení ducha a hmoty v jediné bytosti, v neopakovatelné, od jiných odlišné osobnosti, originální, vždy jedinečné duši. Ve svém vnitřním i rozumovém vědomí vytyčuji si závažné a velké otázky:

 Kdo jsem?

 Jaké mám zařazení v bytostné vesmírné existenci?

 Jaké jsou mi svěřeny, uloženy úkoly na Zemi?

 Jaké služby mám konat ve vesmíru, mezi lidmi i anděly?

 (Odpovědi mají být samostatně tvořené, vyšlé z vědění duchovního studia, získaného studiem i skrytou cestou intuice, která zvlášť v takových chvílích má možnost se ozvat a dávat spontánní impulzy k vyjádření se o tak závažných, rozumem nepostižitelných věcech. Vyvstalá a ujasněná myšlenka se pak vloží do slovního znění a takto zpevněna se vyjádří hlasitě nejméně v trojnásobném opakování. Může se také vypracovat do písemného vyjádření jako dokumentace osobního studia.

 K usnadnění této velmi náročné myšlenkové práce je dáno malé vodítko. Je to několik příkladových odpovědí na předložené otázky. Mají posloužit jako klíč k otevření vyššího osobního mentálního prostoru, v němž jsou uloženy a zakódovány nadrozumové poznatky a nadsmyslové vnímání duchových skutečností. Na základě zde daných odpovědí se mohou rozvíjet další buď v návaznosti na ně, nebo zcela samostatně.)

 Na otázku: Kdo jsem? - lze odpovídat v rámci těchto určitých skutečností:

 Jsem tajemství Božího stvoření.

 Jsem život vložený do jediné bytosti.

 Jsem spojení duchového principu a hmoty.

 Jsem existenční lidská skutečnost.

 Jsem individuální (osobní), originální (osobité, neopakovatelné, zvláštní), diferencované (od jiných oddělené, v prvotní podstatě však se všemi jinými splývající) já.

 Jsem duch, jehož poslání, činnosti a služba ve vesmíru je vložena do jména člověk.

 Jsem bytost trvalé existence a nadtělesného vědomí.

 Jsem mikrokosmos duchovněfyzického složení.

 Jsem duchovněduševní forma života vložená do tělesnosti.

 Jsem Boží cesta jsoucnem a nekonečnem.

 Jsem myslící a činný člověk.

 Jsem život samostatný, avšak závislý na životě univerzálním.

 Jsem malá i velká jednotka vesmíru, součást jeho tvarů a energií.

 Jsem jeden z pramenů sil a mocí Boha, kterému On dal určitý a vyhraněný směr, poslání a cíl…

 Na otázku: Jaké mám zařazení v bytostné vesmírné existenci? - lze odpovídat v rámci těchto určitých skutečností:

 Svým jménem člověk, jeho vnitřním stavem a schopnostmi, jsem postaven do rovin vesmírných myslitelů, moudrých a vysoce činných duchů rozvíjejících v intencích Božích tvarové, bytostné a zákonné jsoucno.

 Jsem zařazen do vyšší kategorie myšlení a činnosti vesmírné, projevím-li se zde na Zemi a v lidství jasně průkaznou realizací dobra, vytvářím-li nadosobní hodnoty, chovám-li se uváženě, důstojně a ušlechtile, jednám-li odpovědně v každé práci, službě, v jakékoli osobní, sborové či kolektivní aktivitě.

 Existenční, bytostná i mentální návaznost na vyšší, vesmírně činné inteligence mi umožňuje vejít s nimi do kontaktů, přijímat od nich přímou i nepřímou pomoc pro svůj rychlý vývoj inspirační cestou vnitřní i indukčními systémy, jimiž lze spojovat velké prostory, ohraničená místa i bytosti navzájem souzvučnými i kontrastními silami a myšlenkovými vlnami.

 Můj vnitřní stav a šíře poznání jsou rozhodujícími faktory pro vstup do společenství pracovního, služebního, funkčního i hluboce mystického všech dokonalých duchovních bytostí, k harmonickému soužití s nimi a ke společným cestám lásky vesmírným jsoucnem.

 Jako myslící a činný princip mám neomezené možnosti studia vesmírné fyzikální i duchovní soustavy i postupného aktivního začlenění se v ně.

 Zařazuji se do vesmíru činností a službou tam, kam dokáži vyslat a vsunout svou rozvinutou myšlenku vědění o věcech a dění na určitém jeho místě nebo životním bytostném středisku v něm a doprovodit ji silným přáním promítat a přispívat svou duchovně probuzenou a tím oživenou a činnou individualitu.

 Vesmír je nekonečné pole práce, činnosti a uplatnění a já v něm mám všude příležitost k účasti na díle v kolektivu i specifickým osobním přínosem reálným, věcným i mystickým v zapojení na Boha.

 Svým myšlením pronikám prostor a tím si otvírám cestu do neznámých mi ještě vesmírných tajemství k poznání jich srdcem, rozumem i mystickou zkušeností.

 Mé zařazení do vesmírného díla je záležitostí mé vnitřní duchovní aktivity a milosti Boží.

 Vstup do vesmírného poslání a zakotvení v něm je mým aktuálním úkolem, programem současným i budoucím a mou neustálou plnou službou Bohu.

 Cesta životem mne vede přes hmotný vesmír, a proto mám povinnost jej zkoumat, do něho vkládat duchovní ideologie, jeho problémy a rozporné situace předkládat Bohu s prosbou o řešení a konkrétní pomoc duchovními prostředky i službou k tomu určených duchů.

 Mé postavení ve vesmíru je: duchovní pracovník a velký přítel i ochránce jeho živých…

 Na otázku: Jaké jsou mi svěřeny, uloženy úkoly na Zemi? - lze odpovídat v rámci těchto určitých skutečností:

 Můj úkol na Zemi je:

 1. Duchovní.

 2. Osobní.

 3. Kolektivní.

 4. Společenský.

 5. Sociální.

 6. Národní.

 7. Světový.

 8. Univerzální.

 1. Úkolem duchovním je:

 Realizace spásy vlastní i všech lidí. Spása je návrat všech lidí v božský adamovský stav - boholidství. Protože je to úkol závratné šíře a obsažnosti, žádá nejvyšší vnitřní aktivitu při výchově sebe i druhých lidí, maximální duchovní i lidské úsilí.

 2. Úkoly osobní dělíme na:

 a) Nutné.

 b) Povinné.

 c) Dobrovolné.

 Ad a) Úkoly nutné jsou:

 - Údržba těla, ochrana.

 - Rozvíjení jeho energií, životaschopnosti a zdraví.

 - Vytváření pro ně prostředí činnosti a oddechu.

 Ad b) Úkoly povinné jsou:

 - Práce a služba v rodině i pracovním kolektivu, v povolání, které musí být plněno absolutně.

 - Služba a pomoc materiálnímu i kulturnímu rozvoji státního a národního společenství.

 Ad c) Úkoly dobrovolné jsou:

 - Služba duchovní cestou.

 - Pomoc člověku, národům, lidstvu, všem tvorům a celé Zemi duchovními prostředky.

 3. Úkolem kolektivním je:

 - Nést společné břímě lidství v pozemském prostředí a v tlaku všech těžkostí.

 - Společným úsilím hledat a nalézat prostředky urovnávající nahrocené lidské situace i odstraňující zastaralé, nemoudré, nevhodné formy práce i celého soužití.

 - Ve spolupráci se všemi vytvářet lepší životní vnější podmínky pro všechny.

 - Žít vztahově, družně a účastně.

 4. Úkolem společným je:

 - Zapojit se na řád daný životu člověka na Zemi a snažit se jej naplnit a zdokonalit.

 - Vytvářet vzorové sestavy rodiny, přátelských kruhů, pracovního společenství i zájmových skupin.

 - Zvedat a rozvíjet civilizační a kulturní úroveň v prostředí osobním i celkovém.

 5. Úkolem sociálním je:

 - Budovat životní prostředí bez rozdílů a výsad majetkových, rodových a jmenných.

 - Pečovat o hmotné prostředky lidí nejbližších i všech a podílet se na jejich vyvážení.

 - Pracovním úsilím osobně i kolektivně přispívat k blahu a míru.

 6. Úkolem národním je:

 - Mít živé národní vědomí a tím lásku, zájem a účast se vším děním v národě na rovině duchovní, kulturní, vědecké, technické, sociální a materiální.

 - Tmelit v jednotu všechno rozdělené a sporné osvětlovat a odstraňovat vyšším věděním o věcech.

 - Do národního života vkládat vlastní přínos kladu, práce, služby a velké péče o výuku, výchovu, mravní a sociální rozvoj, o duchovní vzestup národa.

 7. Úkolem světovým je:

 - Být člověkem v hlubokém smyslu tohoto jména.

 - Myslet na všechny národy světa jako na jednu rozsáhlou lidskou rodinu.

 - Zajímat se o jejich vývoj, mezinárodní postavení a sociální poměry.

 - Vytvářet s nimi mentální kontakty účastí v jejich problémy a těžkostmi, přáním zdaru jejich dobrým a mírovým snahám.

 - Vysílat k nim všelidskou i Boží lásku.

 - Snažit se jim pomoci všude, kde a jak jen lze.

 8. Úkolem univerzálním je:

 - Sloužit životu všude a v každé osobní i světové situaci.

 - Pracovat, jakoby na mé práci spočívalo trvání a rozkvět vesmíru.

 - Milovat všechny bytosti, jakoby to byli moji známí drazí přátelé nebo nejbližší rodina.

 - Žít plně, živě, aktivně, angažovaně, odpovědně a jak jen lze dokonale, jakoby každý můj krok, pohyb i vnitřní hnutí se odehrávalo před očima celého kosmu…

 Na otázku: Jaké služby mám konat ve vesmíru, mezi lidmi a anděli?  - lze odpovídat v rámci těchto určitých skutečností:

 Služby vesmíru - Boží řád života a bytostí mi ukládá:

 Vědomě spojovat hmotný vesmír s duchovním vírou v Boha, absolutní jistotou, že existují světy a sféry nadhmotné, vyšší bytosti, činnost nadrozumová a duchová, jsoucno duchovních skutečností, dění za hmotou.

 Pronikat vesmír modlitební a meditační myšlenkou, její duchovou silou a mocí Boží jí darovanou, do ní vloženou.

 Rozkládat do prostoru vesmíru myšlenkové i citové krásno tvořené představou harmonie a jednoty bytí, v níž vše je prolnuto úžasnou Boží láskou.

 Vyzařovat do vesmíru duchovní světlo svou vnitřní, z Boha vyšlou podstatou.

 Život nazírat a chápat jen s vazbou vesmírnou.

 Vysílat vědomě silné vlny lásky k vesmírným bytostem.

 Ve vesmíru spolupůsobit s anděly vlastní i od nich přejatou formou.

 Budovat v něm sídla pro lidstvo i jiné vesmírné bytosti jako království Boží.

 Pečovat o pozemské a všechno jiné planetární tvorstvo v rámci možností, které sestavuje Bůh a dává o nich informace přes mystiku i vědu.

 Připravovat cestu Kristu vesmírem.

 Svou duchovní aktivitu přenášet v duchu do vesmíru s vědomím, že je povinným, dobrovolným a nepostradatelným přínosem jeho vývoji.

 Sloužit jako andělé: studiem skrytých zákonitostí a příčinností v dění vesmírném - bděním nad životem, jeho vývojem i cestou všeho stvoření - ochranou života před každým vybočením z Božího řádu a před každým zlem, tragédií či katastrofou - láskou k životu, která sama svou podstatou slouží, dává se všem a je nejsilnějším tvůrčím principem a záchrannou mocí.

 Služby lidem - lidem mám dát to, co chci, aby bylo dáváno mně:

 Pozornost, účast, zájem, přízeň, přátelství, radu, dobro, lásku, trpělivost a porozumění, ochranu, zastání a záštitu, odpuštění a smír, požehnání, sílu, zdraví, pomoc v každém těžkém úkolu, situaci, problému a osobní bolesti.

 Lidem mám posloužit, jak jen dovedu a mám možnosti, ne však v omluvách sebe, že jsem sláb a zaneprázdněn a více nelze, ale ve snaze a představě, že jsem silný a dost moudrý pro každou službu.

 Velkou službou lidem je modlitba za jejich nedokonalost či jakékoli vychýlení z dobra a důstojnosti člověka, všechny formy prosby za úlevu v jejich strádání.

 Službou lidem největší a nyní nejpotřebnější je dávat jim duchovní poznání, duchovní moudrost, víru v Boha, jistotu v Jeho existenci, vědění o působnosti Krista v Jeho záchranném a spasitelském programu tohoto času.

 Službou výlučnou a nejvyšší je předávat jim Boží milost.

 Služba mezi anděly - službou andělům je:

 Vydávat svědectví o jejich existenci a činnosti, aby byla lidem známa a tím umožněno její uplatnění i na Zemi a v širokém rozsahu.

 Otvírat jim cesty k lidem požádáním jich o pomoc v těžké době lidstva a Země.

 Být si vědom jejich lásky, péče a ochrany, což jim dovoluje uplatnit tyto služby člověku.

 Zaposlouchat se do nitra, kde lze slyšet jejich hlasy, či jen vnímat jejich myšlenky, a tak vycházet stále vstříc jejich snahám poučit a vést člověka cestou dokonalosti.

 Nabídnout se ke službám andělství jako aktivnímu projevu lásky Boha k člověku i všemu stvoření.

 Duchovně žít a duchovně pracovat, aby lidství mohlo plně vstoupit do jednoty s anděly a tím do jedné společné služby Bohu a životu…

Úvaha druhá

 (Dotýká se Božího tajemství v člověku. Postupuje se v ní jako v první úvaze - nejdříve se klade otázka, po ní se dává vnitřní, myšlenková a pak i slovní a hlasitá odpověď.)

 Čím je mi Bůh? - Příkladové odpovědi:

 Bůh je mým vším i nade vším, co jsem a čím jsem živ a vědomý ve své existenci.

 Bůh je mi nejdůvěrnější, nejbližší a nade mnou nejvyšší duchovou Bytostí.

 Bůh je Tvůrcem mé skutečnosti.

 Bůh je mým osobním i vesmírným tajemstvím.

 Bůh je Stvořitelem mého duchovního já.

 Bůh mne učinil člověkem.

 Bůh mne postavil do života, abych jej s Ním sdílel, v Něm a s Ním spoluvytvářel velké a krásné věci, spolupracoval v každé činnosti a spoluprožíval lásku, dobro, mír i tvůrčí dění, radost z bytí a nekonečna trvání lásky a všech existencí.

 Bůh mi vytýčil cestu jsoucnem, vesmírem, Zemí i lidstvím, tělesností i duchovností, činností i svatým věčným klidem ducha v Duchu nejvyšším, který navždy sebou udržuje rovnováhu bytí ve všech vývojových vlnách, v pohybu vší hmoty i v tvůrčím gigantickém rozmachu.

 Bůh se mi dal jako program i cíl vznešený a dokonalý, v němž je věčná touha i absolutní uspokojení.

 Bůh je Dárcem mé osobní i univerzální lásky, mého dobra, mých vnitřních sil a tvůrčích energií, mé zázračné dispozice myslet, tvořit, vědět, znát, jednat, konat, žít.

 Bůh pro mne pracuje a Jeho práce nikdy a nikde nemá skončení.

 Bůh je mým nejvyšším Pánem i věčným ve mně služebníkem.

 Bůh je mou věčnou láskou.

Úvaha třetí

 Tato úvaha řeší otázku: Čím jsem vůči Bohu? - Příkladové odpovědi:

 K Bohu jsem připodobněn sterými možnostmi pracovat, tvořit, myslet, jednat, projevovat se a vyjadřovat, milovat a sloužit všem.

 K Bohu jsem postaven jako zrcadlo Jeho nevyzpytatelných tajemství být, žít, trvat v nevystihlé individualitě i jako množství zjevem mi podobných lidských bytostí.

 Vůči Bohu jsem jako dítě nejvyššího Otce a Matky.

 Vůči Bohu jsem malý jako poslední a tím nepatrná částice vesmíru, i velký, protože v podstatě a řádu věcí jako Jeho syn.

 Vůči Bohu jsem jako kmen ke kořenům, v nichž je jeho síla k růstu a vývoji.

 K Bohu mne víže láska i nejvyšší povinnost s Ním tvořit jednotu dobra a míru všeho ve mně se vším, co je v Bohu a Božím.

 V Bohu jsem duchem lásky a vtělením Jeho tvůrčí silné myšlenky.

 Bohu jsem nepostradatelný jako milovaný milovanému.

 K Bohu se přimykám jako tělo k duši, bez níž mu nelze žít a trvat, mír formu existence a tvar.

 V Bohu žiji, protože On je mým nejvzácnějším, nejvyšším i nejbližším Životem.

 Bůh mne má v sobě jako jeden svůj tvůrčí nerv, jednu buňku bytí odlišnou od jiných.

 Vůči Bohu jsem tím, který z Něho neustále vychází a znovu a znovu se k Němu vrací, neboť není kam odejít, protože jiný život a jiné jméno a jiná láska a dobro, služba i všechno konání nikde jinde nebylo, nebude a není.

Úvaha čtvrtá

 Čím jsem a čím mám být? - Příkladové odpovědi:

 Jsem vsunut do lidství v jeho tělesné a hmotné skutečnosti a nelze mi z něho odejít, překročit hranice hmoty, pokud mne tělo váže k hmotě a Zemi, úkol není naplněný a cíl je ještě daleký.

 Jsem omezen v činnosti a vnitřně dosud sláb, protože nevím, jaké síly a energie jsou do mne vloženy, jaké dispozice jsou dány mé duši pro současnost i v budoucnosti pro stavy mystické i pro reálné činy, skutkové a vztahové jednání.

 Lidství je na Zemi malou nádobou, já však mám do ní nalévat vesmír a jeho životy s velikostí a šíří jeho úskalí, problematiky existenční, vývojové a spásné.

 Jsem duch činný, avšak dosud neumím pracovat a pomáhat tak plně, jak touží má láska ke všemu stvoření, jak si přeje mé duchovní poznání, do něhož jsem vsunul svou duši, své úsilí, své služby, jak to žádá řád člověka a lidství.

 Jsem jako nezralý hrozen života, avšak přeji si a chci, aby se stalo z něho víno nejlahodnější, výborné, silné chuti a každý ho měl rád.

 Jsem v mnohém ještě dítě, ale chci, přeji si lámat skály zla a zbořit hradby těžkostí, ať jsou kdekoli postaveny a hrozivě vytýčeny před lidmi i na vesmírném poli.

 Jsem dosud nehodným, neúplným člověkem, protože nemám stálé a živé vědomí Boha ve svém vnímání, cítění a mysli.

 Jsem v tichém reptání i rezignaci i v chabé vůli být dobrý, avšak spěchám to napravit a realizovat Boží ideál v člověčenství.

 Bůh mi vychází vstříc a oslovuje mne svou láskou i mocí: Člověče lidský, buď člověk andělský, buď člověk božský! Co je u tebe nemožné a žádá zásah Boží ruky, to učiním, a ty jsi jedním z těch, na nichž to plně projevím, které sám znovu posvětím a přetvořím v bytosti boží, v neobyčejné, zvláštně sestavené, velmi pracovité i velmi milující, svou moudrostí ve vesmíru známé, do nových činů Krista zasvěcené a v nich působící duchy andělskolidské.

další