18
Kriste -
jak by se chtěla rozrůst láska má k Tobě
a být jako
pták v oblacích -
vždy
připravena ke zpěvu a silná k rozletům,
vždy
naplněná chválou života,
jejž jsi
stvořil a dal lidem, květinám, Slunci i hvězdám.
Kriste -
jak by se má tužba chtěla připojit k tužbě Tvé,
jež vždy
vede k dobru, chce připojit srdce k srdci, život k životu
a lásku
prostoupit láskou, aby svatost a krása
vstoupily
všude tam, kde člověk žije -
aby mír
byl každému přán i dán s největší spravedlivou štědrostí.
Kriste -
jak by se srdce chtělo vložit v Srdce Tvé,
s Ním v
jediné splynout, obejmout kámen, políbit děťátko -
s Ním žít
ve všech lidských srdcích,
teplo
lásky vydechovat v každý kout Země -
s Ním
zářit slunečním světlem i třpytem hvězd -
a tak
lásku vydávat všem tvorům.
Kriste -
jak by se má mysl chtěla spojit s myslí Tvou pro všechen čas,
aby mi
myšlenky přicházely přímo z mysli Tvé, od Tebe se lil jejich proud,
a ony pak,
prostoupeny Pravdou, zušlechtěny moudrostí a posvěceny láskou -
staly se
obroditelkami mého niterného života.
Kriste -
jak by se mé ruce chtěly vsunout v ruce Tvé a s nimi žehnat práci,
jež dobro
rodí světům hmoty a vrací jim zářivý božský tvar -
proud
duchovní síly, v němž mohou žít
andělé,
velcí géniové, krása i láska - Ty sám.
Kriste -
jak by se můj duch chtěl povznést k Duchu Tvému
a s Ním se
spojit, žít a putovat po vesmírných zemích,
s Ním
vytvářet nové země z nejjemnějších éterů,
nejjasnějším
světlem je oblévat
a největší
láskou učinit z nich nové Edeny - země ráje nového Adama.
Kriste -
jak by se má vůle chtěla sjednotit s vůlí Tvou,
abych
nikdy nestál v cestě vůli Tvé,
nikdy si
nepřál to, co působí můj duchovní pád,
neodmítal,
co mi sílí a posvěcuje duši -
abych vždy
a všude byl Tvým výborným nástrojem v čase,
kdy je
nutno hmotu rušit nebo budovat, stavět Tobě vnitřní i vnější chrám.
Kriste -
jak by se mé vědomí chtělo rozšířit vědomím Tvým,
aby v sebe
pojalo celý živý svět -
v hlubiny
se ponořilo, do výšin se pozvedalo,
celou šíří
prostorů se klenulo -
a tak můj
duch se stal mocným činitelem maličkých i velkých dětí,
jež žijí
kolem Tebe.
Kriste -
jak by se můj život chtěl podobat životu Tvému,
aby v něm
byla stále přítomna láska
a můj
život změnila v život syna božího,
jenž je
milován a sám miluje proto, že je Tvůj - od Tebe -
ať se projevuje
světlem či tvarem, citem nebo rozumem, tělem i duší.
Kriste -
jak by se má cesta chtěla připojit k cestě Tvé -
cestě za
nemocnými, bloudícími a trpícími,
cestě
Beránka i Učitele svatých pravd -
vždyť celá
Země je jako jeden nemocný, bloudící a trpící,
jako
obyvatel pouště ducha, z níž volá:
Rosu
dejte, nebesa, a oblaka, lijte na nás spravedlnost. -
Kriste -
jak by se mé city chtěly vnořit v city Tvé,
aby v mém
nitru byl svatý mír, jejž nikdo neporuší,
protože je
Tvůj i můj, že Ty dodáváš duši rovnováhu
a jsi v ní
jejím dobrem i láskou - že Tys duše lidské dokonalost
a není
jiné svatosti a krásy než svatost a krása Tvá.
Kriste -
jak by se mé celé lidství chtělo dotknout Tebe -
od Tebe
přijmout mocnou sílu vůle i moudrosti,
z lásky
pak obdržet od Tebe tolik, kolik jen srdce unese,
kolik je v
duši pro ni místa - jak jen člověku možno lásku přát,
lásku dát
srdcem, které miluje ze všech srdcí nejsilněji nejvíce.
19
Kriste -
zamilovala si Tě duše má, uchvácená Tebou - Bohem -
neboť Tobě
patří každý život na nebi i na Zemi,
Ty životy
seješ jako zrnka do vesmíru, abys z nich bral úrodu,
až vydají
plody, až naplní své poslání, až ve Tvých rukou se stanou
koncem
tvorby jedné a počátkem tvorby nové -
až bude
počátek a konec jedno jediné.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má jako Nejkrásnějšího, Nejvzácnějšího -
jako
Tvůrce krásy samé, vydavatele lásky -
jako Lásku
samu, života tvůrčí nadšení, života vrchol a života ráj.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má, neboť Tebe není možno nemilovat -
Tebe,
který jsi všeho milování počátek, vší lásky koruna,
vší krásy
Matka, vší moudrosti Otec - všeho života Život.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má jako pták svobodu a širý prostor,
jak
potůček kvetoucí lučiny, jimiž se vine,
jako pole
hospodáře, jenž je stále kypří, orá
a činí z
něho místo, v němž Stvořitel ustavičně tvoří zázraky.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má -
vždyť jsi
lásky nejhodnější a zasluhuješ milování
nejvyšší,
nejčistší a nejhlubší -
vždyť
láska srdce mého je zároveň úcta a dík za lásku Tvou.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má, a proto Tobě zpívá písně tiché a vroucí,
naplněné
touhou po projevech tvé lásky -
po jejím
pohlazení, po její náruči, v níž se bolest zapomíná
pro
spočinutí v srdci Tvém - pro mého srdce pokoj a mír.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má -
vždyť Ty
jsi tak dobrý a moudrý, tak krásný,
že není na
Zemi toho, kdo by to vypověděl slovem, vyjádřil hudbou,
písní
vyzpíval, básní oslavil.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má jako dítě matku -
vždyť Ty
jsi Ten, kdo položil mne do kolébky žití,
kdo nade
mnou bděl, když můj duch spal,
kdo
oblékal mou duši do dětského šatu -
kdo nyní
mu chystá roucho anděla.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má celým srdcem -
vždyť Tys
mého srdce tep, mého těla dech -
Ty jsi
úsměvem všech úsměvů i slovem slov,
které ze
sebe vydává má láska k Tobě jako vyznání -
jako
nadšenou oslavu lásky Tvé.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má jako lidé jaro -
ona hledá
u Tebe svůj rozkvět do krásy - v Tobě je její světlo,
v Tobě je
všechno, co z ní učiní čistou bytost,
hodnou
stát se snoubenkou Ducha - milující i milovanou.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má jako Otce, a proto k Tobě spěchá -
hledá Tvou
náruč, Tvou žehnající ruku,
místo
šťastného shledání s Tebou, s jeho radostí, s jeho nádherným štěstím.
Kriste -
zamilovala si Tě duše má, a nemůže jinak -
vždyť je
Tvá - jen Tvá - je z Tebe vzatá,
a proto k
Tobě patřící, k Tobě se přidružující na věky věků.
20
Kriste -
Milovaný můj - já, duše, dcera Tvá,
na Tebe
jako na svého Otce myslím, vzpomínám a těším se,
že se s
Tebou jako s Otcem setkám,
až uplyne
doba stanovená pro naše odloučení,
až mi bude
možno ze Země navždy odejít za Tebou, přímo k Tobě.
Kriste -
Drahý můj - já, duše, dítě Tvé, od prvé chvíle Tě v srdci mám
jako svou
předrahou Matku, duše mé Roditelku,
nejvyšší
Přítelkyni, nejlepší Sestru - člověka Ochránkyni.
Kriste -
Dobrotivý můj - já, duše, holubička Tvá,
kol Tebe
stále kroužím a k Tobě usedám, abych z Tvé ruky brala
zlatá
zrnka pravdy a pak je v letu sypala v místa,
kde člověk
hledá zdroje vědění -
kde se
snaží porozumět Písmům a poznat jejich zvláštní symbolickou mluvu.
Kriste -
svatý můj - já, duše, prostřednice Tvá,
nemohu bez
Tebe promluvit slovo lásky, nemohu vůbec dobro znát -
a proto
čekám a toužím po Tvém sestoupení na můj jazyk,
abych promluvila
vždy jako duše svatá, abych jednala vždy jako vtělené dobro.
Kriste -
Moudrý můj - já, duše, kniha Tvá,
jsem
položena na Tvém klíně, jsem otevřena před Tebou blízko u Tvých rukou,
a prosím,
abys vepsal ve mne zlatým písmem: jsi spasena! -
Kriste -
Tichý můj - já, duše, Tvé velké tajemství,
dychtivě
čekám na tu chvíli, až sejmeš clonu ze mne a dáš mi poznat,
kolik je
ve mně mého a kolik Tvého,
kdy jsi Ty
mnou a já Tebou - trpícím, bojujícím
i
obětujícím se Božstvím ve hmotě a pro hmotu,
pro
ponížené lidství, pro každou duši zvlášť.
Kriste -
Čistý můj - já, duše, nevěsta Tvá,
vyhlížím
den svého zasnoubení s Tebou
a v srdci
Ti připravuji bílé podušky a květiny pro líbeznou vůni,
abys byl u
mne rád, ode mne již neodcházel, mne vroucně miloval -
prsten mi
dal pro věčné spojení.
Kriste -
Něžný můj - já, duše, květ života Tvého,
Tvou
krásou se přiodívám jako všechny květiny Země -
Tvou něhou
si plním svou lásku, Tvou láskou si stavím nebe -
Tvým
Životem jsem životem.
Kriste -
láskyplný můj - já, duše, růže bílá,
dychtím po
stříbrné rose z nebe skanuté, abych rozkvetla a zavoněla,
měla
lístků bezpočet a lásku pro každého - nejvíce však pro Tebe.
Kriste -
Nejvěrnější můj - já, duše, malý obraz Duše Tvé,
věrnost
jsem Ti přislíbila od chvíle,
kdy jsem v
Tobě nalezla Boha a svého Spasitele -
kdy jsem
Tě počala milovat, pro Tebe žít.
Kriste -
Nejbližší můj - já, duše, z Matky Lásky zrozená,
lásce svůj
život zasvěcuji, Tvé lásce stavím pomník na Zemi láskou svou,
lásce učím
každého, kdo mi vkročí v cestu -
o lásku
Tvou prosím, kudy chodím.
Kriste -
Nejkrásnější můj - já, duše, krásou Tvou ozdobená,
oslavuji
Tě myšlenkou, citem, slovem -
oslavuji
Tě svým životem, neboť jej v službu lásky dávám,
jej se
životem Tvým spojuji - Tebou sebe celou světím.
Kriste -
mé Všechno - já, duše, jiskra božská,
chci
zářit, svítit, planout -
chci
zapalovat všechny božské jiskry ve hmotě,
dávat jim
sílu k rozhoření, vnořit je v Tvůj plamen -
aby celý
vesmír životů žil do věčnosti -
v Tobě a s
Tebou . . . !