Žalujeme Ti,
Pane,
jak lidé na Zemi jdou pomalu a těžce pod velkými kříži – jak hledají úlevy a
vysvobození
z utrpení i útěšná slova o Tobě jako nejvyšším Slitovníku, který nenechá
prosící bez pomoci,
bolest z kříže mění v zásluhy a ty odměňuje zvlášť silnou, vlivnou a vše měnící
milostí.
Žalujeme ti,
Pane,
jak síla statečné víry již opouští lid a on znaven zápasy klesá na své cestě,
volaje o pomoc
každé šlechetné srdce, aby zvedlo zraněného, dalo občerstvení a posilu slovem –
že Tvá pomoc a záchrana již je na dosah ruky a přichází vše uklidnit a dát
lepší život člověku.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak zlo se dotýká lidí ze všech stran a vztahuje ruce po zlatých a stříbrných
schránkách
v lidském nitru, které jsi do něho vložil, když jsi do člověka vdechoval Svého
Ducha,
aby jím žil a působil.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak velká je nouze o dobrý duchovní chléb na Zemi – jak tento hlad vstupuje již
na prahy
jejich vědomí, aby Tě připomněl a zrodil touhu po Tobě, lásku ke všem.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak bolestný je pohled na lidské hříšnosti vedoucí do zkázy Sodomy – jak tíží
toho,
kdo nad nimi již v sobě zvítězil a touží, aby život člověka byl důstojný a
kreslil obraz
krásné vznešenosti díla Boha.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak boje mezi bratry nesou zmatek, svár a rozpory – jak odnímají pokoj všem
právě narozeným, položeným do náručí matky poprvé.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak Země se stala výhní nenávisti, jejíž ohně stravují úrody duchovních polí –
jak hrozí
sežehnout i stromy víry a zničit jejich dobré ovoce, snahy duchovních lidí,
pokorných
a oddaných Tobě, zasvěcených službám lásky myšlenkou, slovem i skutky.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak obavy z budoucnosti lidstva vstoupily do mysli všech dobrých věřících,
kteří Tě ctí
vroucím srdcem – vždyť cesty lidstva se nebezpečně nachylují na stranu
bezbožných –
nad propast, v níž se usadila pýcha a tvrdý rozum sobeckého člověka k vládě nad
Zemí.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak srdce Tvých věrných se chvějí zármutkem, že prolévání krve není na Zemi
zastaveno –
jak dosud jsou zbraně v činnosti a zákeřné dýky se blýskají v rukou, míříce
zjevně i potají
na člověka, na bratra či přítele.
Žalujeme Ti,
Pane,
jak těžko je na Zemi žít člověku, který jde cestou lásky, uskutečňuje člověka
podle nejvyššího vzoru a ve jménu Ježíše.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo může dát Zemi pokoj pro přítomné i budoucí, a tak člověka pozvednout
na duchovní úroveň života.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo může zachránit člověka před krokem do propasti, před zkázou Země
v její krásné podobě, jak byla vytvořena dlouhými věky lidské práce v potu
tváře
a za přetěžkých podmínek, i Tvou pomocí, uměním Tvůrce.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo může uhasit plameny nenávisti i zasít nové sémě bratrského soužití,
a to v době nejkratší a nejúčinnějšími prostředky, které nikdo jiný nemá a
nezná
vyjma Tebe.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo má klíče od lidského srdce, od všech skrytých pokladů lásky, k níž je duše
zvlášť Tebou vyvolená a jí zasvěcená od počátku svého stvoření.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo zná minulost člověka, jeho pád i pozvednutí se nad všechen hmotný prach,
i úkoly při rozvoji díla, které vytváříš jako Stvořitel současnosti
i blízké i daleké budoucnosti, ještě zahalené závojem hlubokého tajemství.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo může rozsoudit lidstvo, dát odpuštění nebo zavržení, smír nebo další boje
dobra se zlem, radosti s bolestí, světla s temnotou.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo vidí dobré i zlé ze všech stran a ví, proč zlo je pokušitelem a dobro
pokoušeným,
proč tělo umírá, matka pláče a syn bojuje, proč život je tak těžkou zkouškou
a tak namáhavou cestou k cíli.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo změní osudy synů, jimž Země je sídlem vyhnanců, kde se hledá i nalézá
poznání,
co je dobré a co zlé, co dělat, aby duše svou vnitřní krásu stále rozvíjela i
za podmínek
krajně nepříznivých, jaké má seménko pod kamenem.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo vidí všechno a o všem ví, nikdo a nikdy Ti nemůže zaměnit pozlátko za
zlato,
oklamat úsměvem kryjícím černou zradu.
Obracíme se k
Tobě, Pane –
vždyť Ty jsi jediný,
kdo je sám v Sobě zdrojem milostí – a ty, rozdány lidem, mohou z nich učinit
anděly,
ze tmy světlo, zlo proměnit v dobro v čase neznámém, který se může navršit k
velkým
Tvým zásahům v každé vteřině a přijít jako blesk i za jasnosti oblohy i za
bezvětří.
Hledáme Tě,
Pane,
abys pohlédl na všechno, co rmoutí člověka a ztěžuje mu cestu – abys zemdleným
a znaveným poutníkům Země dal sílu k rychlejšímu postupu do duchovních výšin
v určeném čase, bez zpoždění, které nese nové komplikace osudů.
Hledáme Tě,
Pane,
aby do mysli vstoupila pevná jistota, že jsi neopustil člověka, ale vydal jej
dočasným
zkouškám pro zkušenosti těch, kteří svým vývojem jdou za člověkem a čerpají z
jeho utrpení
i poznání následků zlého poučení pro sebe, dobrý příklad pokání.
Hledáme Tě,
Pane,
abys nahlédl do srdce člověka, pomohl překonat a zastavit hrubé poklesky a
uvedl jej
do cesty dokonalosti, která jej s Tebou spojí.
Hledáme Tě,
Pane,
aby ses rozpomněl na podobu člověka v čase stvoření, a pomohl mu ji opět
vyvinout,
do ní vstoupit a nést ji jako znak svých počátků v Tobě a navždy ji mít.
Hledáme Tě,
Pane,
abys osvítil mysl člověka a on uměl moudře myslet, mluvit i pracovat, aby vedl
Zemi
k duchovnímu rozkvětu, klidnil ji a vložil do zákonů světů andělských.
Hledáme Tě,
Pane,
abys učinil zázrak utišení bouře v myšlenkovém světě člověka a napojil jeho
půdu
duchovními silami, z nichž by vzešel pokoj jeho srdci, mír pozemským životům.
Hledáme Tě,
Pane,
abys vydal slitovnou Lásku, která by objala Zemi mateřskou náručí, předala ji i
do pevné
a moudré ruky Otce, která vede cesty Svých synů ctí i slávou velkých činů ve
všech časech.
Hledáme Tě,
Pane,
aby ses postavil jako Soudce mírný nad každý lidský osud vedoucí ke zkáze, i
nad ten,
který vítězí nad zlem a vrací duši lásce, jíž byl vždy naplněn, protože žil v
Tobě a Tys byl
jeho myšlenkou i celým životem.
Hledáme Tě,
Pane,
abys znovu přímo vedl národy jako za času, kdy Tvé Slovo přebývalo mezi lidem
v srdcích proroků a mluvilo k nim, co mají činit, aby z dobré cesty nevybočily,
udržely si
s Tebou stálé živé spojení, vedení každého kroku.
Hledáme Tě,
Pane,
aby ses znovu projevil těm, kteří jsou toho hodni, pro to vnitřně připraveni a
zvoleni
slyšet Tvé Slovo, které sděluje, poučuje, co má činit ten, kdo chce vstoupit do
svaté jednoty
s Tebou, žít podle Tvé Vůle, vést duše slabé víry, dělit se s nimi o své
duchovní vědění
milost Tvou.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny věci plynoucí z porušeného života lidí, aby se správně položily na svá
místa
a nebyly brzdou dobrému vývoji, jak jej žádá Tvůj vesmírný plán s každou
myšlenkou,
slovem i pohybem.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny životy lidí, aby nebyly v zajetí zla, ale vzorem dokonalosti stanovené
pro tento vývojový čas, kdy Tvá Láska omilostňuje člověka, stává se mu
učitelkou
a světlem na cestě, životem novým, spásou v Kristu.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny poklesky lidí, aby se konečně snížil jejich počet a člověk se stal
člověkem
nejen tělem, ale celým projevem života – aby podával svědectví, že je dobrým,
že se rozvíjí jeho láska.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny rány lidské duše, aby se již nalezl zázračně hojivý lék a ony již
nebolely,
netvořily se rány nové, aby duše nestonala nedostatkem lásky v ní, ani proto,
že se jí lásky
nedostalo od jiných.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny nedostatky víry, aby se stala, čím má být: světlem života, jeho sloupem
s nejkrásnější ozdobou, cílem i smyslem těžké cesty Zemí.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny nevědomosti o Tobě jako největší překážku duchovního života lidí,
aby Tvá skutečnost osvícením vstoupila do hlav myslitelů, učitelů, aby jimi
byla uznána,
a tak se přestal na Zemi hledat jediný domov člověka a jeho původ v silách
hmotných.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechen život křesťanů, aby se zbavili své duchovní slepoty i hluchoty a mohli
uslyšet
Tvé Slovo přímo mluvící v srdci vnořeném do Tebe jako kapka do mořských vod.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechen nedostatek duchovní moudrosti Země, aby se nalezly její zdroje a člověk
neklesal
víc a víc do hmoty jako tělo bez duše nebo stižené těžkou nemocí a opuštěné ode
všech.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny vady duchovních vůdců, aby zmizely jako sníh pod sluncem a výklady
Písma
i skrytých věcí života byly pevnými a jasnými pravdami, které bys podtrhl,
stvrdil.
Předkládáme
Tobě, Pane,
všechny duchovní cesty, aby se mohly spojit v jednu jedinou, nejvyšší –
v cestu k Ježíši Kristu.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť jsi náš Bůh a Pán, který stojí v soudu i Lásce nad každým, kdo je – Jehož
zákonům
každý podléhá, ať chce či se vzpírá, ať je přijímá s radostí nebo jen proto, že
je do nich
uváděn osudem, aniž ví, proč svůj život prožívá tak a ne jinak, šťastněji a
podle přání.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť osudy každého jsou v Tvé Moci, Síle i Moudrosti – vůdkyni na všech
cestách života,
která napřimuje křivé cesty, aby byla stálá rovnováha a nikde nebyl dlouho
rušen
řád soužití stvoření.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť Tobě je podrobena Země a všichni na ní poslouchají Tvůj hlas v tajemných
hlubinách
svého vědomí, aniž si uvědomují, že činí, co Ty chceš, protože jejich dech je z
dechu Tvého,
jejich život z Tebe.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť Tebou je člověk učiněn a pro Tebe počal žít svým podivuhodným životem
bojovníka
se smrtí, aby ji navždy přemohl, zvítězil, a tak vymizel z vědomí strach, hrůza
i bolestné očekávání jí.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť v Tobě má člověk svého Otce, ať o tom ví či neví nebo úmyslně vědět
nechce –
ať se z toho těší nebo tím pohrdá, myslí na to i zcela zapomíná – ať je Ti
vděčný nebo reptá,
že na něj vkládáš kříže.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť každé oblažení duše pochází od Tebe – Ty jsi její Utěšitel, nejvyšší
Ochránce
a Pomocník stálý, vloží-li se Ti člověk do rukou bez výhrad, oddaně i věrně,
vše od Tebe očekává, vše Ti v sobě – i sebe – dává.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť jsi již mnoho učinil pro člověka a ještě více mu dáš, až pozná a pochopí,
že od Tebe
je všechno dobré, s čím se setkává na svých cestách, u svých bližních, v jejich
dobrých
slovech, činech i ve vší kráse Země.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť Ty můžeš dát člověku život tak šťastný, v silných prožitcích i velkých
činech,
že o tom nemá představy ten, kdo zná jen hmotnou tvářnost Země, hledí jen tělesným
okem
na věci i člověka.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť Ty jsi nejvyšší Učitel duší, a ony potřebují Tvé vyučení, vychování,
vedení;
příliš mnoho sporů a zmatků je na Zemi, a ony nevědí kudy a kam jít, jak řešit
složité
vztahy lidí, mír dát srdci i světu.
Prosíme Tě,
Pane,
vroucně a úpěnlivě o slitování –
neboť jen Ty můžeš hodnotit i soudit člověka v jeho činu – Ty jediný znáš jeho
myšlení
slovem projevené i to, co nikomu nezjevuje a nosí tiše v sobě.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
z níž pochází utrpení, dávající lidstvu pít nápoje slzí a vzdechů a jíst hořký
chléb nouze
v ponížení chudých –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která Tvé zákony obrací naruby – dělá, co Ty zapovídáš, velmi káráš, a co Ty
ukládáš
člověku k plnění, to odhazuje s posměchem, protože se jí zdá bláznivým
neodpírat zlému
a splácet je dobrým –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která vyzdvihuje hmotu na vládce světa a rozděluje lidi na chudé a bohaté,
prosťáčky a chytré, pohrdá tím, čeho si má vážit a cenit jako hodnotu –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která se neohlíží na bratrské vztahy ani na to, že důstojnost člověka je jim
dána Tebou
hned na počátku stvoření člověka, kdy jsi jej naplnil božími vlohami lásky,
aby vždy každému dával dobro –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která neuplatňuje lásku a dobro jako základy pokoje a míru, nestaví z nich
pevné a krásné
sloupy k podepření, zabezpečení celé stavby pozemského života –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která budí strach a hrůzu, protože trestá nevinné i ty, kteří hájí Tvou
spravedlnost a nesou
světla pravých zvěstí o Tobě jako o Bohu – Pánu nad pány, Zákonodárci nad
zákonodárci
všech národů světa –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která hájí světskou moc a ne zákony z Moci Tvé – která neplní svaté poslání
překonávat
zlo dobrem, hněv láskou, všechny boje mírem a odpuštěním –
slituj se a uveď do Země spravedlnost
Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
z níž vyšlo již tolik zlého, že není na Zemi místa, kterému by neprotiskla své
znamení
křivd a útisků, klamů, zrad a prokletí mučených lidskou krutostí –
slituj se a uveď do Země spravedlnost
Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
která staví bratra proti bratru, člověka za nepřítele člověku a vkládá na rty
tvrdá slova,
do srdcí nenávist a do rukou zbraně, aby hubil jeden druhého, nesl násilí a
smrt –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad nespravedlností světa,
do níž se ponořila lidská srdce až k samé hranici nových pádů do propasti
temnoty,
v níž láska hyne jako v mrazu květy, jak lidské tělo bez vody –
slituj se a uveď do Země
spravedlnost Svou.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
jimž se zastřelo vědomí o Tobě – kteří marně hledají odpovědi na otázky: odkud
přicházíme,
kam se ubíráme, proč žijeme a umíráme –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
kteří neznají Tvou nesmírnou Lásku ani zákon o zachování, zachránění všeho
živého –
kteří se chvějí bázní před smrtí, že jí vstoupí do nových očistcových muk, že
budou Tebou
tvrdě odsouzeni a navždy zavrženi –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
lehkovážných jako nevědomé děti – kteří hledají kratochvíle, protože nevědí, že
život na Zemi
je vážnou, těžkou a nutnou zkouškou duše, v níž člověk za přetěžkých podmínek
osvědčuje
svou hodnotu, rozvíjí božské vlohy –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
kteří se zdráhají v Tebe uvěřit, protože jsi neviditelný, neznámý, nezjevuješ
se –
kteří se sjednocují s bezbožníky a tím na sebe uvalují tresty určené za rouhání
a tvrdé i pohrdlivé popírání Boha –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
kteří se vydali na zapovězené cesty spojování se světem duchů, kteří nemají
dobré úmysly s člověkem a klamou jej jmény duchovních mistrů, jimiž nejsou,
nepravou moudrostí podsvětí –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
kteří se stali pohoršením a špatným příkladem, opustili dobré a přiklonili se
ke zlému,
aby získali bohatství, dosáhli moci a zvučných jmen, kterým se svět klaní –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
kteří se obracejí k Tobě při hledání poznání cíle a smyslu života, Tvého díla
skrytého i zjevného – kteří rozvíjejí naději na život krásnější a pokojnější,
spojený plně
s Tebou nyní a zvláště po odložení těla –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
kteří propadli ve zkouškách jako nepozorní, neposlušní žáci a nyní čekají, kam
je pošleš,
kam zavedeš k napravení a vyučení, k poznání, že bez úsilí, snahy i přímé práce
není vývoje
k ušlechtilosti člověka ani blahého spočinutí v Bohu –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
k nimž je marné mluvit, protože jsou jako skála ve své lhostejnosti k Bohu –
nepřemýšlejí o svém stavu, neznají modlitbu jako cestu do nitra a k Bohu, Lásku
Boží
jako Nebe v člověku –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad životem lidí,
pro něž jsi vykonal Svou křížovou cestu – přišel až do Země, kde se s každým
lidským tělem rodí bolest, hřích a smrt –
slituj se a dej lidem poznat pravdu.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které je jim nejtěžší zkouškou, protože svou
chytrostí, lákáním i klamem je uvádí do nebezpečí,
kde se lehce ztratí víra a láska, důstojnost člověka i milost Boží –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které je překážkou přiblížení se Tobě i snaživým a uvědomělým, kteří i cestou
velkého utrpení
těla i duše spěchají k Tobě, o lidské věci však klopýtají –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které má tvář pýchy světské cti a chvály – které lichotí představou, že člověk
má vlastní síly
a nepotřebuje nikoho k vedení, určení úkolů ani čas k jejich splnění –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
z něhož vzcházejí hněvy a sváry, velké hříchy bratrovražd, jež volají až do
Nebes,
a tím stahují blesky pohrom na lidské příbytky, aby je obrátily v prach a popel
a zahladily
ve vrcholném trestu jejich stopy před Tvýma očima–
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které odnímá srdci lásku, aby se lidé nedostali na cestu k Tobě a zůstali tvrdí
a poskvrnění,
a proto jim dál byl uzavřen ráj, domov blažených –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které se skrylo za lidské tělo a jeho věci, aby svět hledal prostá potěšení,
chodil mělčinami
a ne hlubinou myšlení –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které je pohoršením pro maličké, aby nové
generace byly horší předchozích, aby matky plakaly
a otcové se hněvali, aby ctnosti neměly obliby ani ceny na Zemi –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které je vrhá do vášní, aby duchovní láska měla uzavřenou cestu k srdci
člověka,
byla přehlížena a odmítána a ne volána –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které vkládá do mysli lidí světské zájmy, aby v nich nebylo místa pro myšlení
na poslední věci člověka, zda přetrvá smrt těla a je připraven vejít do
duchovního života –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad těžkým zápasem duší s pokušením
–
které činí z člověka lakomce, jemuž se
andělé vyhýbají, zavírají před ním dveře svého domova,
a Ty od něj oddaluješ žehnající ruku –
slituj se a pomoz k vítězství.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
jež se rozbíhají kolem svaté neviditelné hory, na níž přebýváš – není na Zemi
toho,
kdo by posoudil jejich krásu či ošklivost,
přednosti či vady, jejich správný nebo bludný směr –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří nevědí, do kterého chrámu mají vejít, když ve všech zní zbožný zpěv a je
hlásáno
slovo víry – když každý chválí své a o jiném mluví s pohrdáním – když není
jednoty
a Písmo se různě vykládá –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří Tě upřímně hledají a nemohou Tě nalézt, protože Tě zastřely nepravé
výklady
a lidé neznají Tvou Pravdu, Tvé úmysly s člověkem, ani dokonale nerozumějí
Tvému vstupu v Krista v čase, jenž nastal –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří se marně namáhají poznat a správně porozumět, co od nich žádáš, jaká
slova,
činy a životy – kteří nemají v srdci Slovo a Tebe neslyší, protože ses skryl
tělu
a ukazuješ se jen omilostněnému lidskému duchu, s nímž začínáš rozmlouvat
a odhalovat mu Svá tajemství –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří se vydávají na pouť za nalezením skrytých sil člověka, ač není dosud na
Zemi
známo, kde se nacházejí a kudy k nim vede nejkratší a bezpečná cesta v lidských
zmatcích,
nejistotách a malém duchovním vedení –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří neumějí rozlišit dobro od zla, život Nebe a Země, cestu lásky a nenávisti
–
kteří jsou duchovně slepí a postaveni k hodinám, které slyší, neznají však
jejich směr
vpřed v kruhových vlnách –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří dosud nedošli k poznání Tvých skrytých zákonů a neodhalili příčiny
nesnází osobních,
rodinných, v národě i na celém světě, takže je hledají v jevech jen okrajových
–
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří jsou zavedeni k pramenům zakaleným klamy duchů temnoty, nebo stojí
v mělkých vodách napájeni polopravdami, nedostává se jim poznání z hlubokých
studnic
čisté Božské Moudrosti, Pravdy Krista –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří promarnili mnoho času půtkami o věci viditelné církve a zapomněli na tu
v nitru věřícího, v tiché oddanosti srdce, ve službě dobru –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane,
nad blouděním lidí na duchovních
cestách –
kteří si lásku do nich nepoložili jako silné světlo, v němž jsou zřejmé všechny
stíny
na nepravých stranách, jimiž člověk chodívá za falešnými proroky, za pozlátky
světa –
slituj se a zastav bloudění.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
metlou nejtvrdší – která je od počátku, kdy člověk byl oděn zemským tělem, kdy
v potu tváře
vydobýval chleba a v bolestech jej rodila matka do tohoto světa a nemoc byla
největším
trestem za hřích –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
pokáním nejtěžším – duše v něm trpí, a tak se rychle učí odříkání, odkládá
pýchu,
obléká pokoru a nemyslí na marnost světa, na jeho prchavé radosti – učí se
hledat pomoc
a útěchu u Tebe před odchodem do neznáma –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se, Pane,
nad nemocí těla,
trápením největším – má ostny trnů, pláč odsouzence, hrůzu z umírání, bázeň s
pekla,
nejistotu z budoucích věcí a úzkost před Tvým soudem –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
která činí z těla nádobu bolestí – do ní se ukládají slzy, vzdechy i
zoufalství, aby vyvážily
míru lidských vin před Tebou, osvobodily od trestu a člověku opět daly božskou
pečeť,
ztracenou ve zlu –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
která vyvolává reptání – protože člověk neví, co jej očišťuje, s Tebou spojuje
pro ono
velké mučednictví, které je rychlou cestou do svatosti – světlem kolem hlavy
člověka –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
která vede do bezmocnosti – a člověk vidí, jak je bez Tebe slabý a ničím na
Zemi,
vratký jako strom v kořenech podemletý, jemuž každou chvíli hrozí zhroucení –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
soustem nejtrpčím a velmi hořkým – jímž i duše slábne, když v úzkosti čeká na
ortel poslední,
který ji pošle na onen svět buď do klidu a odpočinku,
nebo k novému trápení –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla –
v níž i mysl sténá a posílá myšlenky na všechny strany a prosí Tebe o
smilování, o pomoc –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
číší nejtrpčí – z níž člověk pije odsouzení k smrti tak neodvratné, jako je
příchod noci
na sklonku dne, sežehnutí květu mrazem –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad nemocí těla,
zápasem nejtěžším – v němž člověk tolikrát zůstává poražený, zraněný a zemdlen
k smrti
a pro nesení všeho sám –
slituj se a dopřej pomoc.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
která je jako ostrá dýka již v kolébce zabodnutá do těla, aby ten bolestný
osten každý den
připomínal trest za hluboký pád člověka –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
která je jako noc nezadržitelně přicházející – nelze vidět na cestu, po níž se
putuje s námahou
a bázní před stíny neznáma, před každou tmou –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
v níž je každý sám a sám, protože žádný pozemšťan jej nevyprovodí na práh
neznáma,
neodejme mu tísně, neutěší, když před Tvůj soud vstupuje a zapadnou za ním
dveře světa
jako těžká brána železem pobitá –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
která má chvíle loučení, nad něž není těžších, neboť nevrátí se ten, kdo
odchází z rodiny,
z národa i Země, již v té podobě a s týmž jménem, jaké měl, aby lidé poznali,
že s nimi
již žil, s nimi se snad i přátelil a je miloval jako své drahé –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
postrachem lidí, neznajících Tvou dobrotivost, shovívavost ani Tvůj mírný soud
nevědomých,
kterým Duch Svatý dosud nedal osvícení a Tvá Láska je nezjemnila tak, aby mohli
být
dokonalí a vzati zpět do ráje –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
halící Zemi do černých závojů, protože člověk si dosud neutkal šat ze stříbra
duchovního myšlení a citu, ze slabých nitek lásky, který dává s duší i tělu
nesmrtelnost –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
rozsudkem Tvého soudu nejpřísnějším, po tisíce let neodvolaným, pod nímž sténala
lidská srdce jako strom lámaný vichřicí – nebyla však slyšena, ať prosila
jakkoli –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
kterou je člověk připoutaný k bolesti, jako největší provinilec,
je vázaný s tajemným děním zahynutí těla, které má za součást sebe, za jediný
život,
jímž žil jako člověk na Zemi –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
která činí ze života na Zemi jen smutný, těžký sen, neboť v okamžiku umírání
zdá se malou chvílí, a jakoby v ní člověk marně žil, marně si na Zemi dobýval
vědění –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane, nad smrtí –
poslední mukou Země, již ještě nikdo nezhojil – vždyť tajemství člověka je
větší než vesmír,
hlubší než oceán, složitější než skladba hmoty a lidská bolest –
slituj se a vymaž ji z knihy života.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
v níž hoří plameny zla a člověk člověku hrozí zkázou, všechny nemilosrdně
soudí,
ač sám nad sebou žádá mírné soudy a prosí Tě o milost, když stojí před Tebou –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
jíž se valí kalné proudy nenávisti, jakoby ji chtěly pohřbít svým nánosem, aby
Světlo Tvé
se nemělo kde zachytit a do mysli vejít – nebylo v duši kam Lásku položit, s
kým o ní
na Zemi mluvit –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
kde se křižují cesty, střídá se narození se smrtí, příchod do ní s odchodem
lidí
do druhých světů, problémy dětství se stářím a dobro se zlem, jako den s nocí
vyměňují si
místa i vládu nade vším, co člověk má v rukou, mysli i v srdci –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
která se stala žalářem duší pro vysokou zeď hmoty, jíž se uzavřely výhledy do
krásných
duchovních světů, kde tiše, pokojně žijí ti šťastní, kteří nepřerušili
láskyplné vazby
s Tebou, ani duše s duší –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
která nevítá, ale odmítá, zapuzuje i tvrdě mučí Tvé proroky, protože ji vždy
musí velmi kárat,
předkládat jí Tvé moudré, ale přísné zákony a žádat, stále žádat, aby lidstvo
odložilo zbraně
a našlo cestu usmíření, pokud je živo –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
která dávno vstoupila na válečnou stezku a jde po ní dál a dál, jakoby byla
slepá a neviděla
ten nebetyčný kříž Krista, který provždy vyřešil spory člověka příkazem: odpusť
a miluj –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
která je pod vládou temných duchů, kterým se poddala jako slabý, nezkušený
plavec vlnám
a ony jím od té chvíle zmítají, přes jeho hlavu se přelévají až k nebezpečí
smrti –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
kde bojuje dobro se zlem tak dlouho a urputně, že každý člověk je od toho v
duši i v těle
zraněný a nepřestává krvácet z četných ran, po celé dny i noci těžce sténá,
protože není klidu
a trápí jej těžké sny –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
kde se tak široce rozprostřely neviditelné sítě pokušení, které člověka lehce
chytí jako rybář
nevědomou rybku na vnadidlo, na třpytku –
slituj se a dej Zemi mír.
Slituj se,
Pane,
nad neklidnou Zemí –
do níž bylo hozeno nepřítelem jablko sváru, aby se stala sopkou chrlící kameny
na lidská srdce, tvrdou hmotu do jejich myšlení a pod nohy rozlitou lávu, která
jako oheň spálí
víru i naději, a člověk je podoben obrazu zkázy –
slituj se a dej Zemi mír.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – že i v nejtěžších dobách zatemnění lidských duší, kdy Země byla
naplněna
hříchem jako je naplněna vodami moří a řek – se našel člověk čistý a
spravedlivý,
našel se Noe, který v bohabojnosti naplňoval život pokojnou prací a modlitbou.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – že jsi rozklenul duhu nad korábem Noemovým
jako příslib
šťastné budoucnosti lidstva, že dáš Svou přízeň tomu, kdo půjde cestami země v
úsilí
o čistý život, nezatížený nepravostmi, které Tě rmoutí a člověka hluboce
snižují.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – že jsi do Země uvedl nový život na znamení, že staré pominulo a nové
přichází
v podobě dokonalejšího života lidí, práce užitečné Zemi zúrodňující a
očišťující od nánosů zla
jako pole od kamenů.
Vzpomeň Pane,
na nás,
vzpomeň – že ve všech časech se našli spravedliví Noemové,
pro něž jsi mírnil tresty
za těžká provinění lidstva – že vždy se našla zbožná ústa zpívající žalmy a
šeptající
vroucí modlitbu – že byli lidé, kteří Tě milovali a Tobě budovali v srdci
stánek
uprostřed světa, plného hříšnosti.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – že jsi přislíbil neuvádět na Zemi nové potopy ani Sodomy jako
nejtěžší trest
za zkaženost člověka.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – že jsi přislíbil spásu světu i Světlo národům, že jsi zjevoval Své
mesiášství
a dával naději, že naše budoucnost bude ve Tvé milosti k nám, ve Tvé Lásce, a
její cesty
připojeny k Tvým.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – že jsi nikdy zcela neopustil lid, ale znovu a znovu ses smilovával, vyváděl jej
z modloslužby a učil pravé službě a čisté zbožnosti.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – kolik péče jsi již věnoval Svému dílu, v němž člověk zaujímá tak
význačné místo
– vzpomeň, jak jsi jej od samého začátku miloval, že tato velká láska probudila
závist
u padlých duchů a oni člověka stáhli do svých nízkostí.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – jak těžkými se staly osudy člověka od chvíle, kdy se zpronevěřil
Tobě,
že není kroku, není šlépěje, na níž by nebyly slzy, vzdechy, nářky a zoufalé
volání o pomoc.
Vzpomeň, Pane,
na nás,
vzpomeň – jak velký kalich utrpení vypil již člověk při svém očišťování, kolik
jeho dobrých
snah vzpínalo křídla k rozletu do nebeských
výšin za Světlem, pokojem a krásou nepomíjivou,
věčnou a bohatou, jaké Země dosud nepoznala
– vzpomeň, že křídla vždy klesala jako zlomená,
protože člověk sám nemůže dosáhnout Tvých krásných světů bez Tvé pomoci a dané
Síly.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na slavné doby, kdy jsi nás povolal k životu jako lidské bytosti s
rozumem a vůlí,
abychom o Tobě podali svědectví ve světě pevné hmoty a projevili schopnosti,
jejichž jsi Tvůrcem i Dárcem.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na to, že jsi již dávno ukázal nesmírný zájem o lidský život, jeho
cesty a stavy
a projevil ochotu pomáhat mu, učit jej a vést, zůstane-li ti věrný i v dobách
zkoušek víry,
kdy bude na svět uvaleno pokušení a mnohé těžkosti.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na dobu vroucí zbožnosti, jíž lid prokazoval, že v něm dřímá
ušlechtilost
i něha srdce jako vzácná seménka dávající tušit, jak velkými schopnostmi je
člověk nadán,
jak skvěle jsi jej vybavil pro život ve hmotě i v duchu, že není moudré nad ním
lámat hůl
a říkat: Zasloužíš si přísný soud a zavržení!
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na ty, kteří pro víru v Tebe, pro uplatnění Tvých zákonů přinášeli
oběti
v těle i v duši, kteří šli za Tebou s toužícím srdcem pro spočinutí v Tobě, pro
Jehož dosažení
není žádná oběť dost velká, žádné lidské utrpení dost těžké.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na proroky, kteří tak statečně a neohroženě kárali lid a volali k pokání,
padajíce často k zemi pod kamením, hrozbami i úklady těch, jimž patřily jejich
výtky,
Tvá výstraha pronášená prorockými ústy.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na to, proč jsi nás učinil, oddělil od Sebe a poslal dobývat si Země,
která plodí
kamení a trní, je bez duchovního světla a tepla – proč jsi nám dal jméno synů
Svých,
které nade všechno miluješ, a pak nás poslal do Země jako vyhnance z ráje.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na malé hloučky věrných, jimž bylo potěšením odříkat se radostí světa pro
Tebe –
jimiž svět vždycky pohrdal jako blázny a prosťáčky pro jejich tiché svaté
mravy,
neodpírání zlému a ochotu rozdávat majetky, ctít chudobu a milovat samotu,
v níž srdce je Tobě nejblíže.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na všechny chvály a dobrořečení, které ti vzdávali lidé naplnění
vřelou láskou
k Tobě, jimž bylo známo Tvé Dobro, Moudrost i Láska, Tvé nesmírné Oběti
za všechny pobloudilé, hříšné syny – i všechna Tvá sláva, Moc a kralování nade
vším, co je.
Rozpomeň se,
Pane –
rozpomeň na mnohé čisté studánky dětských očí vydané světu, jeho tvrdému
objetí,
které sotva spatří světlo světa, odcházejí, aby z jejich smrti vyrostl krásný
čistý květ oběti
za hříšné, svedené lidstvo – za ty, kdo sami z pádu nepovstanou a potřebují
pomoc.