Neodkládej,
Pane,
dobrá vnuknutí –
ale vydej je do rukou strážných andělů, aby je předali lidem v čase rozhodném a
vážném,
kdy procházejí těžkými zkouškami, jimiž prokazují vyspělost a tím způsobilost
pro život anděla.
Neodkládej, Pane,
slovo smíření –
ale učiň z něho novou cestu lidského života, nové velké dílo Lásky, jako důkaz,
že jsi neopustil člověka i když toho zasluhuje pro své chyby i velké viny, pro
něž mnozí
přestali věřit, že je stvořen Tebou – nejvyšší Dokonalostí.
Neodkládej,
Pane,
soucitný pohled na Zemi –
ale upři jej tam, kde žijí porušené duše v těžkém pokání, jsou na dlouhé
namáhavé cestě
z propasti k výšinám, z prostředku moře na pevný břeh, od Země k Nebesům,
ze tmy do Světla, z noci do dne.
Neodkládej, Pane,
Své činy šlechetnosti –
ale začni s nimi brzy, aby lidé nebyli přísně odsouzeni v den účtování, kdy
budou sečteny
všechny práce i zásluhy o rozšíření dobra nebo zla na Zemi – aby se jim
nedostalo trestu
místo odměny, nové strasti místo radosti.
Neodkládej,
Pane,
Své požehnání –
ale uděl je dobrému snažení, aby díla lidská dostala Boží pečeť a znamení, že
jsi jim
nakloněn, ochoten odpustit těm, kteří v pokoře uznají svou vinu a poprosí Tě za
odpuštění.
Neodkládej,
Pane,
roucho dobroty –
ale nastup v něm Svou cestu k lidským srdcím, daným od věčnosti za příbytek pro
Tebe,
aby lidské duše brzy spočinuly v Tobě, osvobozeny ze zajetí hmoty a zachráněny
pro krásný,
šťastný život, o jakém dosud není na Zemi tušení.
Neotálej, Pane,
s duchovními dary dětem –
ale rozdej je již, aby se rozrostlo nadšení pro Tebe pracovat, pro Tebe žít v
hluboké oddanosti
a sloužit Tvé Vůli každým dechem, každým činem u vědomí, že tato služba je
nejkrásnější,
nejvyšší, že dává životu hluboký smysl a svatý cíl.
Neotálej, Pane,
se Svou pomocí –
ale učiň ji tak naléhavou, že Tvé srdce nezaváhá, Tvá myšlenka se nezastaví
před tím,
že není dostatečný počet lidí, kteří by si Tvou pomoc zasloužili, o ni stále
prosili, ji toužebně
očekávali jako Izraelští svého Mesiáše, každým dnem, každou hodinou.
Neotálej, Pane,
s vylitím darů Ducha Svatého –
ale obdař jimi všechny, kdo dlí na modlitbách s láskou v srdci, s prosbou na
rtu, s touhou
v mysli dojít k Tvé Pravdě a pochopit, co je třeba ke spojování s Tebou, k získání
jména
Tvého služebníka, jehož srdce je jako pevná skála oddanosti.
Neotálej,
Pane,
s péčí
o ty, kteří upadli do naprostého zajetí
nepřítele – ale počni s ní nové dílo záchrany, osvobození
všech, kteří jsou svým původem Tvými syny, určenými k velkým duchovním úkolům.
Ty znáš, Pane,
jak se vede lidu na Zemi, a proto Tě prosíme
– buď mu nakloněn a snímej z něho těžké břemeno,
aby se zvedla křídla duší od Země, vynesla je do výšiny a ony spočinuly u Tvých
nohou
jako tiché bílé holubice, jichž se něžně dotýkáš, Svou Láskou je líbáš.
Ty znáš, Pane,
jak malé dítě je nevědomé a bezmocné, a proto Tě prosíme – ujmi se maličkých
Svou otcovskou a mateřskou rukou, aby zůstali uchráněni
nákazy a hříchu, z níž plynou
těžké nemoci duše – ona v nich ztratí svůj sluch i zrak a pak žije bez
nich po smrti těla,
jímž dosud vše vnímala.
Ty znáš, Pane,
jak lidská srdce jsou tvrdá a bezcitná, a proto Tě prosíme – rozpusť v nich
staré tvrdé ledy,
aby se mohly objevit skryté praménky něhy,
lásky a soucitu, jež se třpytí hluboko v duši člověka
jako perličky v bahně mořského dna.
Ty znáš, Pane,
jak zrada bolí šlechetná srdce, a proto Tě prosíme – umyj podoby Jidášů jejich
vlastním
očišťujícím pokáním, aby ses pro jejich ošklivost neodvracel a neprotivil si
tolik jejich tvář
peklem znamenanou.
Ty znáš, Pane,
jak nenávist bujně roste po zemi, a proto Tě
prosíme – vyvrať ji i s kořeny, aby se Země stala
úrodnější pro setbu lásky a pokoje, aby nebylo překážek ke smíření
bratrů i mezi národy,
ani strachu z krveprolévání, ani obav z budoucnosti těch, kteří se rodí do
Země.
Ty znáš, Pane,
jak bratři jsou nesvorní, a proto Tě prosíme – rozsuď je sám Svou
spravedlností, aby ustaly
hněvy a výtky tu i tam, aby se jejich ruce spojily, jedno srdce druhé milovalo a
všechna pak
žila v Tobě a pro Tebe společnou láskou.
Ty znáš, Pane,
jak se vede vdovám a sirotkům, a proto Tě prosíme – umenši jejich počet, aby
lidstvo
nerozmnožovalo viny, protože nezná skutky
lásky k bližnímu, jaké přikazuješ, aby cesta na Zemi
byla všem lehčí a šlo se rychleji vpřed.
Ty znáš, Pane,
jak stáří těla bývá osamělé a často bez útěchy a pomoci, a proto Tě prosíme –
rozpomeň se na tyto těžkosti života, aby ostny stáří nedrásaly víc než žádá
míra pokání,
aby duše neklesly v poslední chvíli před prahem do lepšího života a nezůstaly
před ním
i po odložení těla, protože nevytrvaly v dobrém, v pevné a statečné víře,
ani v trpělivé pokoře v bolesti.
Ty znáš, Pane,
jak nevděk vládne světem a mnohá srdce se nad tím rmoutí, a proto Tě prosíme –
vytrhni tento plevel z lidských duší, aby nehubil osení ušlechtilých snah a
nerostl
na cestách křesťanství.
Ty znáš, Pane,
jak marná je práce hospodářů, když sucho ničí úrodu, a proto Tě prosíme –
vydej déšť Svých milostí na všechna duchovní
pole osetá i dosud ladem ležící, aby se rozrostla
víra v Tebe v lidských srdcích, zasetá do nich ve dni plném tepla a
světla, kdy Tvá Moudrost
a Láska měly otevřenou dlaň a nečítaly zlatá zrnka svých darů člověku.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a zavolej silným Slovem duchovní vůdce lidu, a dej jim znovu Zákon do rukou,
protože jej
upustili a ztratili v duchovní dřímotě, která padla na Zemi jako podzimní mlha,
sníh na pole,
mráz na kvetoucí zahradu.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a zahřmi nad všemi údolími Země, aby se vzpamatovali jejich obyvatelé a hledali
z nich cestu
k místu, kde mluví Tvé Slovo nejjasněji, kde se opět ozývají prorocké hlasy
volající k pokání
silným, přesvědčujícím slovem.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a oznam lidu, že není dosud naplněno přikázání: nezabiješ! – oznam, jak lid po
něm šlape
za tichého souhlasu těch, kdo jsou určeni pro jeho hlásání a uskutečnění v
dobách
dobrých i zlých, v míru i půtkách národů, kdy zvláště je třeba na ne
upozorňovat,
je statečně obhajovat.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a ukaž lidu smlouvu, kterou dosud nedodržel a svými činy proměnil v cár hodný
uvržení
do ohně, aby nebyl k hanbě člověka, aby nesvolával na hlavu provinilých Tvůj
přísný soud
i jeho odsouzení.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a rozhlédni se světem, který Tě stál již tolik námah, bolestí i obětí, jemuž
jsi byl více
služebníkem nežli pánem – aby se zachvěl pod Tvým pohledem až v základech,
vzpamatoval se z opojení hříchů minulých i současných a stal se znovu pozorným
posluchačem Tvého Slova, jím se nechal vést.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a ústy nových proroků řekni pravdu do sluchu lidstva, pravdu svatou a neměnnou,
že Ty jsi Bůh a Pán, že jsi Ten, Jemuž dluží dík a chválu každý, kdo má dech
života.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a pro krev Beránka vydej novou úmluvu, že ospravedlnění z víry v Syna je
skutečností,
že nejsou marné oběti – aby se Tvé milosrdenství odhalilo všem Tvým služebníkům
na Nebi i na Zemi.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a odhal Nový zákon v plnosti, aby jej poznali duchovní vůdcové a učitelé lidu,
jej lidu
předkládali k naplnění – aby všichni užasli, jaká nastala změna věcí, jakou
Lásku vkládáš
do jednání Boha, svaté synovství do člověka.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a abys byl blízký každému, kdo se k Tobě utíká jako k předrahému Otci, jako k
Duchu,
od něhož má dar života, Jímž se rozehřívá k lásce, dostává jiskru duchovního
vědomí,
jímž se uskutečňuje spása.
Vystup, Pane,
jako za časů Mojžíšových, opět na
svatou horu v blízkosti člověka –
a obhlížej svět, aby v blesku Tvé Moci ustoupil ten, který člověka vkládá do
pout zlého,
a tak jej svazuje s osudem a cestou padlých andělů.
Vytvoř, Pane,
pevnou skálu víry
a uveď na ni lid váhavý a nevěrný, slabé víry a lásky – aby se jeho srdce
nezmítalo
jako loďka v mořském vlnobití, když se hladina života rozvíří a nové myšlenky
sestupují k Zemi, aby změnily způsob života, odstranily kůru sobectví a
nešlechetnosti.
Vytvoř, Pane,
velkou zahradu naděje –
aby duše unavené těžkou cestou nabraly síly pro své další kroky v utrpení, jímž
se očišťují,
zbavují vin a oblékají se do bílého mystického šatu.
Vytvoř, Pane,
hlubokou studnici Lásky ve jménu
Kristus –
aby k ní žíznivé duše jako k živé vodě velmi spěchaly, šly k ní jako chorý k
lékaři,
žák k učiteli, dítě do náruče matky.
Vytvoř, Pane,
v lidském nitru posvátnou
křišťálovou mísu –
aby se měly kam vlít Tvá Láska a Moudrost a posvětily člověka pro služby oběti
za bratry,
kteří jsou ve hmotě jako drahokam mezi kameny.
Vytvoř, Pane,
pevné sloupy dobra v člověku –
aby on byl jimi zvednut na vysoké místo, až mezi vznešené, světlé duchy
vesmíru.
Vytvoř, Pane,
podmínky pro lepší soužití lidí –
aby konečně mohl člověk vystoupit z vln zla na pevný břeh a celým bytím pokojně
spočíval
v Tobě jako loď po daleké plavbě v mateřském přístavu.
Vytvoř, Pane,
silné vědomí bratrství –
aby člověk věděl, že je Země, že není ani ve vesmíru osamělým poutníkem, že jej
všude
doprovází zástup andělů, sbor moudrých duchů kosmu.
Vytvoř, Pane,
místa tichá a pokojná
a chraň je před vlky, jež dosud sídlí v mnohém člověku v podobě zastřené,
beránčí,
i zcela zjevné – aby Tvoji věrní a oddaní na Zemi byli chráněni před jejich
svírajícími kruhy,
ostrými spáry, duši drásajícími zuby.
Vytvoř, Pane,
pevné zábrany rozlitým vodám zla,
tekoucími Zemí v prudké povodni – aby nebyly podemlety a smeteny všechny mosty
a břehy,
všechny stavby víry dlouhý čas těžce budované církvemi za nepříznivých podmínek
života
na Zemi, kdy sta rukou to, co za sto let se zbudovalo, za krátkou chvíli
zbořily.
Vytvoř, Pane,
duchovní školu moudrosti
pro hluboké vědění, jakými zákony odplaty se řídí trest za viny – jak se
vstupuje do nitra
k poznání Tvé skutečnosti, k prožití Tvé Lásky.
Přijmi, Pane,
opět na milost
Své služebníky –
ty, jimž jsi svěřil klíče ke svatosti lidských duší, avšak oni je ztratili v
půtkách
i zájmech o věci malé, a nyní mají prázdné ruce pro stavbu nového člověka,
pro zboření vysokých babylonských věží lidské hříšnosti.
Přijmi, Pane,
opět na milost
nedbalé dělníky Svých vinic –
ty, z jejichž práce vzešlo víc škod než užitku opomenutím příhodného času, kdy
půda duší
byla úrodná deštěm Tvých milostí, kdy slunce nebylo zakryto jediným mráčkem
a vinný keř křesťanství vyrážel nadějné ratolesti a jeho hrozny se nalévaly
sladkostí.
Přijmi, Pane,
opět na milost
strážce duchovních pokladů –
ty, ustavené k pomoci a službě spásy – oni však více prodávali než rozdávali,
nevložili
čisté dobro do křesťanství, dávali chabé, málo platné oběti, sotva polovinu
služby.
Přijmi, Pane,
opět na milost
duchovní učitele lidu –
ty, jejichž úkoly rozvinuly lidský rozum do příliš vysoké hory, že ji těžko
překonává
proud Tvého osvícení jdoucí přes srdce plné lásky a vnitřního jemnocitu.
Přijmi, Pane, opět
na milost
správce Svého neviditelného
Království –
ty, kteří pro svou tvrdost a nepochopení věcí vytvořili překážku jeho
sestoupení, rozšíření,
upevnění ve vnitřním světě člověka i v zemském vnějším prostoru, v dění světa,
v lidmi daných zákonech.
Přijmi, Pane,
opět na milost
nesvorné církve –
ty, jejichž spory vedly ke zmatkům a nedůvěře k duchovním pravdám, vnesly
nesvornost
do národů, kde měl pevně zakotvit pokoj Kristův, aby život měl klidné hladiny
a zrcadlil lásku.
Přijmi, Pane,
opět na milost
duchovní vůdce –
ty, kteří nebyli vzorem šlechetnosti, ale jako všichni mocní a vládnoucí se
povyšovali
a druhé tiskli k zemi, takže poklesla víra v Tvou spravedlnost i dobrotu.
Přijmi, Pane,
opět na milost
rody –
ty, které se Tobě v chrámu klaněly, ale v srdci stavěly a upevňovaly příbytky
duchu temnoty,
který tvrdě vládne Zemi a odvádí z cesty lásky.
Přijmi, Pane,
opět na milost
nehodné učedníky –
ty, kteří opomněli dobré rady Mistra a nejsou solí Země, volí široké a pohodlné
cesty
oklikami i kolem nebezpečných míst sídla démonů i duchů, kteří napadají a lží
inspirují
mimojdoucí, aniž lidé mají tušení, že mají u nohou nebezpečnou léčku.
Přijmi, Pane,
opět na milost
věřící –
ty, kteří volali: Pane – Pane – avšak za okázalou zbožností skrývali nízké
činy, zlé skutky,
lhostejnost a chlad k bližním i tvrdé postupy v jednání.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
déšť hojnosti a přízně, aby se napojila její půda a mohla vydat bohaté úrody k
nasycení tisíců
hladových duší, které dávno již nepocítily v ústech lahodné sousto Tvého Slova,
které vede,
tiší a klidní srdce jako matka dítě.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
rosy milostí na květy, které vyrašily, vzrostly a rozkvetly v srdcích lidí jako
počátek lásky
člověka k člověku, příchod jasných slunných myšlenek, jaké se rodí v duši, když
Ty do ní
vcházíš, jdeš ji vyzvednout Svou náručí.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
pohodu klidných dnů života lidí, aby si odpočinuli unavení, okřáli zemdlení v
prvních
paprscích Tvé Lásky, která se ukazuje jako nádherné vycházející Slunce nad
Zemí,
objímá lidské duše a soucitně se k nim sklání, pomáhá nést jejich kříže k
místům,
kde budou odloženy.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
Své požehnání, aby duchovně zkrásněla a Ty od ní více neodvracel pohled a
neponechal ji
v rukou těch, kteří ji snižují před celým božím světem, protože jí oblékají šat
hříšnice
a bezbožné, dávají jí jméno padlé ženy.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
nebeskou manu, aby věřící lid duchovně nehladověl ani nechodil pro duchovní
vědění
ke studnicím Tebou uzavřeným proto, že v nich není čistá voda Tvé Pravdy, Tvé
Moudrosti.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
mír, aby její cesty zasvítily jasem pokoje a činnost na ní se rozvíjela jako v
pohodě dnů
každý strom a květ.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
proroky zvěstující Tvá nová poselství, že
zušlechťuješ a obnovuješ lidský život
jako každé jaro celou přírodu, déšť svěžest zasychající trávy podél zaprášených
cest.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
výborné pracovníky na duchovní pole, aby zvedli křesťanství na stupeň nejvyšší,
který je již prahem Nebes a je nazván Tebou životem andělským.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
Své milosrdenství, aby jím byl vytvořen zvláštní poklad milostí a z něho dáno
všem
kajícím a pokorným, kteří uznali svou vinu, touží po Tvém odpuštění a nesmírné
Lásce
v životě věčném a navždy Tvém.
Pošli, Pane –
pošli opět na Zemi
Své anděly z Nebes, aby střežili kroky Tobě oddaných duší na všech místech,
kudy se jde
za poznáním, za věděním, k nitru i do vnějších stran, ohrožených i zcela
obklopených zlem.
Nauč, Pane,
Svůj lid
moudrosti –
z níž by se stala vůdčí hvězda všech lidských cest do šíře života Země, do
nových věků
bez hranic hmot a omezení tělem.
Nauč, Pane,
Svůj lid
dobrotivosti –
z níž by vzešel nový den jeho života s obzorem vyjasněným, rozprostřeným do
oblouků
nekonečna, do výšek zářivých, plných tajemství vesmíru.
Nauč, Pane,
Svůj lid
obětavosti –
z níž by vzešlo krásné a jasné světlo, měnící člověka v zářící bytost, jíž se
po odchodu z těla
otvírají nebeské zahrady, tichý příbytek v kruhu andělů lásky i možnost
spolupráce s nimi
v úkolech, jimiž chrání všechno živé stvoření, vkládají radost do srdce,
moudrost do rozumu.
Nauč, Pane,
Svůj lid
milosrdenství –
z něhož by vzešla lidská i Boží Láska, nesoucí Zemi šlechetnost – svou velkou,
krásnou,
dobrou sestru, matku činů převzácných.
Nauč, Pane,
Svůj lid
upřímnosti –
z níž by se tkaly nitky bratrského vztahu, první stupínky života, jak jsi je do
vzestupné cesty
postavil, určil je za lidský nejbližší cíl, úkol tohoto času.
Nauč, Pane,
Svůj lid
žít nadějí –
z níž je výhled na brzké setkání s Tebou po strastném putování neklidnou,
zmatenou
nejistotou, po zápase se všemi odpůrci pokoje duše, zdraví těla, svatostí
člověka.
Nauč, Pane,
Svůj lid
statečné, pevné dobré vůli –
z níž by vzešlo jeho konečné vítězství nad každou slabostí, nad smrtícími
silami, které berou
radost i očím dítěte při jeho prvním setkání se světem zasvěceným bolesti a
smrti.
Nauč, Pane,
Svůj lid
svaté trpělivosti –
z níž by se zrodilo statečné úsilí přejít přes těžké i nebezpečné úseky cesty,
přenášet se
přes propasti nejednoho lidského zoufalství.
Nauč, Pane,
Svůj lid
pokoře a skromnosti –
z nichž by vzešlo poznání, že člověk bez Tebe je zrnem bez úrodné půdy, ptákem
bez křídel,
studnicí, do níž nevtéká žádný pramen, takže je odsouzena k zasypání hlínou a
kamením,
k vyškrtnutí ze seznamu dobrých věcí.
Nauč, Pane,
Svůj lid
vděčnosti –
z níž by vzešlo ocenění Tvé skryté práce pro
člověka v rozsahu tak nesmírném, že by před ním
každý padl a smočil půdu Země slzami lítosti, že ti nepoděkoval, nepoznal,
jakého má v Tobě
Otce, Matku, Přítele, Ochránce a Pomocníka – jakého předobrého, přelaskavého
Pána –
jak skvělého, jedinečného Vůdce a Učitele.
Vytvoř, Pane,
nový Svůj stánek v srdci člověka
místo zbořeného nepřítelem v době zkázy jeho duše – vytvoř jej, aby nebyli
dlouho
od Tebe odloučeni Tvoji synové a mohli Tě znovu oslovit něžným vroucím slovem:
Nejdražší Otče.
Vytvoř, Pane,
novou Zemi místo staré,
která Tě nepřijala za Pána a zvolila si za vůdce ducha temnot, který z ní
učinil žalář
lidského ducha, místo pro muka křížů – vytvoř ji, aby v ní měly snesitelný
domov duše
v hrubé hmotnosti, v níž se jako ve škole života učí rozlišovat dobré od zlého,
hledat Tebe v bolesti.
Vytvoř, Pane,
nový pevný základ víry na Zemi,
který je rozryt ze všech stran zátopami nevěry, stržen bouřlivými vlnami
myšlení světa,
vichřicemi zla – vytvoř jej, aby se stal opět slavným lid, jemuž jsi Bohem a
Pánem,
jenž Tebe přijal jako Mesiáše pod jménem Kristus.
Vytvoř, Pane,
novou Davidovu harfu,
protože byla odložena a pokažena, když lidé vzali místo ní do rukou zbraně –
vytvoř ji,
aby znovu na Zemi zazněly velebné písně chval Tobě na výsosti, vyznání srdcí v
jejich
vroucí zbožnosti i ve volání o pomoc Tvou.
Vytvoř, Pane,
nové duchovní vinice
za ty, které zarostly býlím a ztratily svou úrodnost – vytvoř je, aby nastal
čas duchovního
oživení Země, čas vzkříšení všeho, co hřích položil do hrobu a dal na něj těžký
kámen,
že tisíciletí jej nedokázalo zvednout a odstranit.
Vytvoř, Pane,
nového člověka –
vytvoř jej, aby zjevil krásu Tvého obrazu a on v něm zazářil a dal tak tajné
znamení
všemu stvořenému, že nadešel čas jeho obnovy bolestí Tvé Lásky, mocí Tvé Moci.
Vytvoř, Pane,
nové pouto mezi Tebou a člověkem
za ono, které bylo porušeno jeho pádem, jeho poklesky – vytvoř je, aby posvátné
boholidství
dalo jeho životu šíři i hloubku, výšku i nekonečnost bytí v Tobě – Bohu – na
věky.
Vytvoř, Pane,
nové sloupy víry
za ty, které se ztratily pro slabost těch, z jejichž srdcí se zvedaly do
prostoru Země –
vytvoř je, aby Tvá skutečnost otřásla všemi jako hromobití chatrnými okny, jako
hrůza
za postižení katastrofami.
Vytvoř, Pane,
nový Jordán
za ten, který vysýchá, ztrácí duchovní prameny – vytvoř jej, aby nastalo velké
očišťování duší
novými proudy Tvých milostí vylitím silného osvícení, otevřením vyšší cesty.
Vytvoř, Pane,
nové duchovní Izraelské
místo těch, kteří se zpronevěřili svému poslání být světlem národů, solí Země –
vytvoř je,
aby mohlo být dáno nové hluboké zasvěcení do mysterií
dalších tvůrčích dnů, do pohledů
z výšek kosmického dění účastí člověka míru a lásky.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – z jeho utrpení vzejdou cenné hodnoty, z jeho bloudění cesta za
zkušeností života
bez ruky Otcovské, bez Mateřské péče, vedení Moudrostí a Láskou na křižovatkách
vesmírného dění ve světle, stínu i nejhlubší tmě.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – nebude marná a bez užitku jeho práce s hmotou, ale stane se činností
kladnou,
pevným opěrným bodem práce andělů, s jejichž pomocí se rozvíjejí lidské
schopnosti
a dílo spásy v Kristu.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a on se stane příkladem statečného bojovníka se vším negativním,
jak je vytváří hmota jako protipól ducha,
jako tma uprostřed světla, cesta v nekonečnosti,
v maličkém rámci jsoucna.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a on se osvobodí ze zajetí
svírajícího pouta, jak je nese nevědomost o Tvých cestách
osudem člověka, o Tvém gigantickém díle Tvůrce Dobra, Lásky a Života v
bouřlivém vlnobití
velkého moře zla.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a nebude zahanben stát před prahem Nebes v marné touze jít dál,
zasednout
jako rovnocenný synům božím ke stolu, kde je shromáždění nejlepších pracovníků,
nejmilejších učedníků Ježíšových, miláčků Janů.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a on začne budovat chrámy ve svém srdci, očištěném těžkým utrpením
do krásné bělosti, že nebude překážek pro jeho vstup do srdce Tvého, pro
splynutí s ním
v mysteriu Lásky blažící i tvůrčí.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a přestane se navzájem rmoutit, proti sobě bojovat a žít jako kus
tvrdé hmoty,
bez touhy posvětit se a zasvětit Bohu pro každý čas a každou cestu životem.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a dobře obstojí ve všech těžkých zkouškách dobra, a pak se stane
strážcem
všech tvorů slabých jako muška, malých jako jeden prach – naučí se pomáhat a
sloužit,
kde je třeba.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a přejdou vichřice i bouře na jeho hlavy uvalené pro mnohá
přestoupení
svatých zákonů, a vláda nad jeho věcmi se
navrátí do Tvých rukou z rukou těch, kdo vládli
nad dušemi silami zla.
Pomoz lidu, Pane,
pomoz mu – a nebudeš litovat, že jsi člověka učinil a nazval synem, že jsi mu
dal
do rukou všechno tvorstvo Země na souši i ve vodách, aby mu dal jména a tak je
zapsal
do knihy života, připravil ke vzájemným službám.
Stůj, Pane,
nad Zemí –
aby nebyla zpustošena katastrofou, válkou, otřesy v hlubinách moří, nebo ji
sopky
neproměnily v měsíční pláň, v jediné krátery.
Stůj, Pane,
nad lidmi –
aby jejich životy nebyly planými stromy, úhory nebo i černými propastmi –
aby nebylo stínů smrti na každém místě a člověk nebyl tak zatížen
nesnesitelnými břemeny.
Stůj, Pane,
nad lidskou prací
pro blaho zemské i duchovní – aby vývojový pohyb byl rychlý a plynulý, nesl
lidstvu
vzestup až do rovin kosmických, do Světla Božství, do tvůrčí práce v rámci
hmoty
i duchovními silami.
Stůj, Pane,
nad lidským rozumem –
aby měl usnadněno přemýšlení o životě a všem tajuplném dění v jádru hmoty i
daleko nad ní,
ve skutečnostech nadosobních, kde pro myšlení není hranic ani nemožností v
uskutečnění
svatých idejí.
Stůj, Pane,
nad lidským životem –
aby vynikla a byla zřejmá souvislost se životem Tvým – aby lidé vyšli z
nejistot a zmatků,
z okruhu otázek stále otevřených, hledajících smysl života a jeho nejvyšší cíl,
aby našli
odpovědi jednoznačné, Pravdu absolutní.
Stůj, Pane,
nad zemskou hmotou –
aby se i ona stala dobrou služebnicí, a nebyla horou, za níž nelze vidět věci
zblízka –
aby nebyla propastí bez mostů, velkou a dravou řekou, u níž není převozník
ani vlastní loďka.
Stůj, Pane,
nad národy země –
aby se již zcela zlomil onen železný, krvavý meč nad jejich hlavami a ony si
mohly podat
se vzájemnou upřímností ruce ke spolupráci pro blaho všeho lidu, jenž v nich
žije a působí,
vyvíjí se a zušlechťuje.
Stůj, Pane,
nad lidskými domovy –
aby jim bylo požehnáno a usídlil se v nich mír a bratrská shoda, spojení duší
pro lásku
a spojení rukou k práci pro obecné i osobní blaho.
Stůj, Pane,
nad lidskými srdci –
aby se zalíbila i andělům a oni je chránili jako drahocenné skvosty, jako dům
Tvůj na Zemi
a oltáře pro Tvé i lidské oběti v rámci spásy duší.
Stůj, Pane,
nad lidskými osudy –
aby se změnily v klidné a šťastné, aby nebylo slyšet tolik nářků na Zemi –
aby nebyla vidět smrt na každém kroku cesty, ani zrození dítěte bolestí matky.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny nitky lidského života – a tkej jimi
nové, již láskyplné vazby, přímé cesty od Země k Nebi
– mystické stavy duší ztišených ve Tvé náruči.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechna díla lidská – a posuď jejich hodnotu, odděl zrno od plev, a takto
vytříbená je vlož
do zvláštní pokladnice, z níž se bude brát, až bude končit cesta Zemí a Ty
budeš dávat
každému novou sílu, aby dobře přečkal noc a
mohl opět s novými silami začít úkoly nového dne,
jemuž Ty sám nejdříve určíš délku trvání a vytkneš jeho děje jako hraniční
kameny,
kam se může a kam se nesmí, aby nenastal zvrat a vývoj nebyl porušen.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny lidské starosti – a zbav je nánosu
světskosti a dej jim duchovní pečeť, aby každý člověk
měl jen jednu velkou starost – jak co nejrychleji dosáhnout spojení s Tebou, a
tím záchrany,
ochrany i steré pomoci v každé situaci v čase tomto i budoucím a na věky.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny modlitby, jež k Tobě denně letí – a prohlédni je ze všech stran, jak
jsou vroucí, čisté
a krásné přáním lásky, i bolestné vnitřní mukou člověka těchto dnů a let.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny skutky konané s dobrým úmyslem – a
změř míru dobra na Zemi, kolik ještě potřebuje
k naplnění, aby vyvážilo skutky zlé – ty vytrvalé a stále se množící koukoly,
zaseté nepřítelem
do pšeničného pole.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny služby Tobě konané v chrámu – abys pro ně udělil církvím duchovní dary
pro ty,
kdo se k nim obracejí jako k prostředníku milosti Tvé, k pramenům víry, ke
studnicím
duchovní moudrosti.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny vyznavačské horlivosti – a prohlédni je – přidej tam, kde se jich
nedostává –
uber, kde není kázně, kde je více škody než užitku vlastní ctižádostí, tvrdou a
neústupnou
obhajobou víry se zbraní zlého slova i činu.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny chrámové modlitby – a vdechnutím jejich vůní zapomeň, že jsou ještě
příliš
nízko položené, a nehorši se nad těmi, které se konají pro lidské oči, bez
hluboké oddanosti
ve ztišeném srdci, které na svět i sebe zapomíná, když myslí na Tebe.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechna lidská srdce – a zblízka pohlédni do
všech jeho míst sličných i neoživených, studených
jako polární kraje, jež potřebují slunce k rozpuštění ledů, k proměně v
kvetoucí zahradu,
v úrodné pole a živou přírodu.
Vezmi, Pane, do Svých rukou
všechny knihy lidských životů – a zapiš do nich zlatým písmem onu svatou
událost,
onen krásný, slavný den, kdy jsi sestoupil do země jako její Spasitel a
Vykupitel člověka,
kterým Tvým synem byl a tímto dnem se jím znovu stal.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do zmatků světa – aby netvořily uzly, které lidské ruce nerozpletou, protože
není hlubokých
znalostí věcí z jejich skrytých stran, nezná se pravá tvář příčin všech nesnází
a bolestí,
ani souvislosti ducha a hmoty v životě tomto i za branami smrti.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do sporů – aby se roztříštěné myšlení lidstva spojilo jako prameny vod v jednu
velkou řeku,
řeky v moře, a tak se vytvořil hluboký zdroj vědění pro všechny a daný všem k
růstu
a vývoji lidstva.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do všech zemských dějů – aby se zmírnil tlak negací na lidské vědomí a ono
mohlo
volně vnímat věci položené na okraje i do vnitřní hlubiny duší, až za myšlení
rozumové,
až za hranice hmoty.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
tam, kde člověk se zmocňuje tajemství skladby hmoty – aby se neupletly nové
biče hrůzy
na těla i duše, hrozby zkázy Země, nové propasti pádu lidství pro strašné
zločiny
na všech živých.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do lidského snažení – aby se obrátilo v jiné směry než mělo dosud – aby hledalo
vnitřní svět
a v něm vývoj duše do duchovního nazírání,
jímž jsi Ty plně vnímanou a chápanou skutečností.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do všech projevů lidí – ať prokáží vnitřní zušlechtění, jemnost cítění a
schopnost myslet
moudře a na úrovních, jaké mají zasvěcení do duchovní vazby věcí, skryté za
jejich vnějším
tvarem a účelností.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do řad křesťanů – aby šly rychle vpřed jako za dob apoštolských – aby byly
čelem lidstva,
šťastnou prvotinou všech dokonalostí, realizací spasení.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do rozpaků lidí, kteří Tě hledají nad různými náboženskými formami – vždyť je
zapotřebí
znát nejrychlejší cestu k Tobě, když čas hraje důležitou roli a brána Nebes se
neotvírá
opozdilcům, když vhodnou dobu vstupu do ní bez zájmu minuli.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do neviditelného sídla duchů temna – aby i oni byli uvědoměni,
že již nelze vyhrocovat
nepřátelství, bojovat s dobrem o místo na Zemi, o vládu nad člověkem – že
pokušení ztrácí
své dosavadní úlohy pro záři Lásky Kristovy.
Zasáhni, Pane, Svou Mocí
do příčin utrpení – aby lidé sahali až ke
kořenům všeho zlého v srdci, jež nehubeno, nevypleněno,
zkazí život jako hořkost každé sousto, pýr pole a kopřivy nepěstěnou zahradu.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k lidem – i když jsou jako plané stromy, slabá žatva duchovního pole, duše
ještě dětské,
bez kázně a prospěchu ve škole života.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k církvím – i když nešly za člověkem až do hlubiny nitra pro duchovní poklady,
čekající už velmi nedočkavě na své vyzdvižení do lidského vědomí k prozkoumání
původu a příčiny.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
ke všem, kteří ještě nechápou svůj život v souvislosti s Tebou – jsou v hrozném
omylu,
že člověk patří hmotě, že není život mimo onen viditelný, krátký jako záblesk
věcí velkých, avšak prchavých jako motýlek.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k těm, kteří Tě dosud neznají – jejich život je jako suchá větev vhodná pro
oheň,
ač tolik chráníš každý malý stromek, dáváš teplo, světlo, vodu všude tam, kde
život je,
a možnostem růstu a rozkvétání neustále rozšiřuješ hranice.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k malověrným věřícím – i když jejich víra nemá skutky a tím je jakoby mrtvá
před Tebou;
vždyť Tys ještě nic zcela do hrobu nepoložil, nezasypal hlínou, nevyňal ze
Svého Srdce
vichřicím zla na pospas.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k těm věřícím, kteří nechápou mystický stav – jím se duše stane Tvou nevěstou
a účastní se cest lásky, kudy jen vesmírem vedou.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
ke Svým přátelům mezi lidmi – i když mnozí z nich nedostáli slibu věrnosti
Tobě,
zradili Tě pro světskou slávu, čest i pro pohodlí těla, pro prchavé radosti a
klamné lásky,
umění i krásu, které jsou jen slaboučkým, posledním duchovním paprskem na Zemi.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k lidské práci – i když víc boří než staví dílo Tvé, rozložené do každé
planety,
do sluncí kosmu a v Zemi vždy začaté jako v dílně Božské.
Zůstaň, Pane, ve
Své Lásce
k těm, kteří Tě ctí a vyznávají slovem a ne srdcem – a to ještě váhavým a velmi
tichým,
aby nebyli slyšeni nevěřícím světem, neztratili své stejně chabé pozice v něm.
Zůstaň, Pane,
ve Své Lásce
k maličkým, kteří ještě netuší, co je lidským údělem, když se jde žít do Země,
v ní pracovat, trpět a na každém kroku zápasit s hrozným zlem.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří na Tebe myslí, volají Tě srdcem, ztišují se před Tvým jménem –
prosí vroucně
za to, aby byl svět a člověk v něm Tebou zachráněn.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří se bojí smrti jako trestu
Božího – vždyť tak přetěžko je chodit se zavázanýma očima
za svým cílem, nevědět, jaká cesta vede k němu spletitostmi věcí života.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, jimž pozemské úkoly zaplnily všechen čas – že nemají chvíle pro sebe ani
pro Tebe,
protože těžkosti i utrpení lidí žádají sterých služeb od těch, kdo je umějí dát
bez ohledu
na sebe – že dny prchají a tělo slábne, a třeba myslet na potřeby vlastní duše,
aby se její krok
příliš nezpomalil na cestě k Tobě.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří se bojí smrti jako Božího soudu a strašného konce světa – vždyť
těžko je chodit
se zavázanýma očima za neznámým cílem, nevědět ani, jaká je cesta, jak se na ni
připravit.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří vstupují na vyšší cestu – ale nemají vnitřní síly na ní vytrvat,
protože není
vůdců znalých sestupů do hlubiny nitra i výstupů jimi k vrcholům svatosti –
nejsou učitelé
pro vysoké duchovní školy s učením, jaké dosud nezná svět.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří se modlí jen okrajem vědomí, protože v něm leží na měkkém polštáři
zájmů
svět se svými věcmi, starost a péče o úzké štěstí osobní, bez vztahu k obecným
potřebám
i bolestem lidí.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kterým je duchovní život dosud lhostejný jako prach pod nohama cesty
broučků zemí –
že jim rozum hraje na mnohé struny, srdce se rozehřívá písněmi o lásce.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří se na Tebe rozpomínají, jen když nečekané nehody si podávají
dveře,
mnohé starosti jsou s nimi na loži a nedopřejí spánku – když bezmocnost je
svírá v nemoci
nebo hmota se jim bere z rukou.
Buď, Pane,
milostiv
k těm, kteří si nejsou vědomi odpovědnosti ani za myšlenky – které jsou ve
Tvých očích
prvními dobrými nebo zlými skutky, jimiž se zvedá nebo klesá svět se vším, co
má a koná.