67

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a spravedlností Svou změň nespravedlnost Země v Boží zákony, které jsou
dílem pro věčnost a všechny stupně života vesmíru, jimi zbudovaného a tvárněného
do zvláštností i růzností souhrou sil, podstatou vždy harmonickou.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a Moudrostí Svou vyveď lidstvo na nové cesty nových vývojů v záři
duchovního bytí i v doprovodu hmot, v jejich funkci tvořit pevný obal zlatému jádru
Božské podstaty života.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a přísností Svou uveď pevný řád do života známého i neznámého
svým širokým rozložením v kosmickém prostoru na malá i velká centra existencí
i ve volném seskupení sil pro časové použití.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a Mocí Svou i rukama andělů vytvoř ochranný kruh ve všech nebezpečích
pro věrné, dobré, statečné, obětavé i pokojně žijící v největším zmatku světa vědomím,
že bdíš a zasahuješ do bouřlivých mraků, abys je rozptýlil a slunce svítilo na delší čas
v příznivé pohodě dnů.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a Vůlí Svou změň lidský život v pokojný, v jakém i krása přírody rozkvétá
bez obav, že ji roztříští ničivé síly zbraní, jaké dosud svět neměl, nebo výbuchy nitra Země.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a trpělivostí Svou vyčkej návratu zbloudilých synů, kteří tak dlouho otálejí
s vývinem dokonalosti, se službou dobru a uzavřením míru mezi národy Země již navždy.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a soucitností Svou vyjdi i na cesty vzdálené od Tebe, kde jméno Tvé
nemá v člověku rozzáření pro silné větry nevěry, v nichž nejeden sloup víry se zakymácí,
silná naděje se zhroutí a láska se láme jako křehký květ.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a péčí Svou věnuj dětem přišlým do Země žít jako lidé, avšak jejich vývin
je znemožněn jako poupatům růže rozkvět a vůně pro nehostinnou půdu a přebujení
plevele kolem.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a Obětí Svou rozmnož dary milostí, bez nichž nelze Zemi přebudovat
na pozemský ráj, člověku žít jako člověk v jeho posvátném poslání láskou projevit Tebe
v sobě i ve svém díle.

Vyslechni, Pane, naše prosby,
vyslechni je – a Láskou Svou dej odpuštění světu, jako matka je dává svému malému,
nevědomostí bláhovému, a také někdy velmi vzpurnému dítěti.

68

Pane,
buď nám Bohem –
Jehož hlas je slyšen i proroky tohoto času, a oni pak mohou zjevit Tvou cestu od Nebes k Zemi,
jak jsi ji v Kristu prokonal a na ní již zůstal, abys byl blízký člověku i přímo v něm
pro Svůj božský obraz uprostřed kosmu.

Pane,
buď nám Pánem
dobrotivým – který i rozkazy dává jemným slovem a soud vkládá do dění až za všechny cesty
dané k napravení, až za vrchovatě naplněné nádoby obětí za ty, kdo neumějí sami
nic obětovat ani dát.

Pane,
buď nám Soudcem
mírným – Jehož rozsudky více promíjejí než trestají, dávají mnoho možností obrátit zlé v dobré,
vychovat člověka i poznáním, že bloudí – kde a jakou cestou vyjít k jasným rovinám.

Pane,
buď nám Učitelem
pro celý život ve věčnosti – vždyť jen nejvyšší Moudrost nás může vést a ukazovat cíle,
uvádět do poznání, jak se chápat díla, kdy a jak zbudovat bezpečné cesty od Země do kosmu
v tomto i příštím čase.

Pane,
buď nám Zákonodárcem,
který i zemi vloží do řádu míru a lásky, jaký si nelze představit uprostřed zmatků
a utrpení světa – o jakém jen básník píše nebo kazatel o něm mluvívá.

Pane,
buď nám Karatelem
všeho nedobrého, co vede lidstvo na předpotopní cesty neznající řád a zákony,
dobro jako korunu života – víš přece, jaké zmatky zaplavují Zemi, jak nepřátelsky stojí
národ proti národu i k sobě bratři, jak je rozvrácen život rodin.

Pane,
buď nám Slovem,
které je Láskou a také nejvyšším Učitelem a Rádcem – vždyť jen Tvé přímé oslovení
člověka může jej zachránit před osudným krokem zpět do zkázy.

Pane,
buď nám Vysvoboditelem
ze zajetí hmoty – dlouhotrvající uvěznění v malém prostoru poznání oslabí myšlení,
zúží vědomí, vezme sílu duši, že nelze jí pak chápat velké, kdy je zjevuješ, dáváš o něm psát
ve Svých Písmech.

Pane,
buď nám Otcem –
věř, nemůžeme déle žít oddáleni od Tebe, nelze nést dále těžký osud osiřelých dětí,
stojících uprostřed nešlechetného světa.

Pane,
buď nám Dárcem
pokojných odpočinků po strastiplné cestě – toužíme po nich jako po vodě horkem zemdlený
člověk, zvíře, květina, pole – po nesmrtelnosti každé zmírající tělo.

69

Pane, Otče náš –
jsme provinilí, ale nechceme déle jimi být, potřebujeme však Tvou pomoc při hledání
cesty dokonalých, protože svět nabízí mnoho směrů, staví malé cíle svým myšlením
na hmotu, tělo a lidskou slávu, bez účasti Tvého jména Bůh.

Pane, Pane dobrý –
jsme vyhoštěni za práh domu andělů a je nám v tomto vyhnanství velmi těžko – proto Tě stále
víc a více naléhavě prosíme: Pane dobrý, nenechávej nás v tomto nedůstojném postavení,
pozvi nás do života nesmrtelných – chceme být již stále zdrávi, svěží, schopní práce,
neděsit se stáří, nemoci, smrti.

Pane, Stvořiteli moudrý –
ztratili jsme duševní krásu ve všednostech času, který všechno sesazuje z výšin ducha
a klade do hmoty jako tělo do hrobu k setlení a konci – avšak Ty bdíš, a proto jsme
přesvědčeni, že nedopustíš, abychom svou věčnost ztratili z očí, aby se v duši nerozvil
nový květ.

Pane, Bože slavný –
Tvou Mocí je člověk zvedán a Tvou Silou vybavován pro každou těžkou cestu, a proto jsme
spolehli na Tebe jako děti na Otce, na Matku, že za ně myslí, je nejlepší cestou vedou do života
– vždycky jim přejí a také dávají jen dobro a lásku.

Pane, Vůdče života –
s Tebou jdeme v nekonečno po schodištích bez posledního stupně, a proto Tě prosíme:
Pevně svírej naše rámě, ať se neohlížíme a jdeme rovně, rychle i s nadšením v srdci
stále dál a do závratných výšek – protože jen tam je božský člověk, jen tam je mír a Ty.

Pane, nejvyšší Mistře náš –
potřebujeme Tvou radu jako Země vodu, avšak jako tvrdá půda nepřijímá její prameny
a zůstává neplodná, tak jsme nenapojeni i my Tvou Moudrostí, a jako takoví stojíme
na okrajích velkého života kosmu, aniž víme, jak do jeho hloubek vejít, ve které krajině
myšlení najít lásku a mír.

Pane, Panovníku nad všemi –
jsme sevřeni hmotou, tvrdou skořápkou všech věcí Země, a proto i naše duše
pod jejím krunýřem nemůže volně a plně vdechovat Tvou nesmírnou Lásku, čerpat z ní
onu svatou životodárnost, pramen zázračně léčivých vod na všechny bolesti lidstva
i srdce jediného.

Pane, Spasiteli milý –
jsme v očekávání soudu nade vším proviněním světa, a proto v úzkosti voláme
o Tvé milosrdné odpuštění, o Tvou shovívavou, tak nekonečně trpělivou laskavost ke všem
slabým lidem, klopýtajícím přes velkou osobní nedokonalost.

Pane, v Kristu s Láskou jednající –
jsme již velmi zimomřiví chladem myšlení a jednání lidí navzájem, toužíme pookřát
na výsluní vlídnosti a laskavé účasti s každým pozemským osudem, a proto Tě prosíme –
dopřej nám již onoho blahého tepla lásky všech ke všem.

Pane, v Ježíši tolik nám blízký –
jsme každý na cestě ke hrobu a jeden za druhým neúprosně po ní jdeme – jen doufání v Tebe,
že jsi a nás v tomto smutném kroku doprovázíš, nám dovolí mít radost v srdci nad shledáním
s Tebou – se životem krásnějším.

70

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechny lidské osudy –
vždyť je nelze jinam dát a nikomu svěřit k vedení než rukám nejlaskavějším, Lásce nejvyšší,
nejlepšímu Otci synů, Matce vesmíru – Bohu všemohoucímu.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechna lidská srdce –
protože jsou dosud ptáčky neschopnými vzlétnout do výšin božsky projevené lásky,
jsou prostými květy, které potřebují přesazení do nebeské půdy, aby se rozvily do líbezné krásy,
do podivuhodného mystického tvaru.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechny lidské mysli –
abys je přenesl přes úzké hranice Země do šířek myšlení na celý boží svět, rozprostřený
do duchovních krás spekter kosmu – do světel sluncí, do sil hmoty a hry osudů
snových i skutečných.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechna lidská ústa –
protože jen Ty z nich můžeš vytvořit velké dílny Slova, v nichž by se formovaly myšlenky
do ušlechtilých vyjádření, do projevů vnitřního života citů, těch přejemných tykadel duše,
jimiž ona přijímá i vydává lásku.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechny lidské ruce –
aby z Tvé Síly braly sílu a část dovednosti Tvého tvůrčího umění, jímž buduješ život
jako jsoucno vesmírných prostorů pro věci a jevy výsostně Tvé, i na kterých s Tebou
spolupracuje řada kosmických duchů, a také člověk.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechny lidské city –
aby se rozezvučely silně jako struny harf, zněly i onou na Zemi vzácnou písní Lásky Tvé
v lásce člověka, v jejím tak převzácném štěstí, dojetí a blahé radosti, v níž se rodí zázraky
zhojení všech bolestí duše jedinou vteřinou.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme každý lidský žal –
vždyť jen Tebe poslouchají větry a bouře a v jejich ztišení lodičky osudů člověka
plují dál a dál i po nesmírném moři života až k nedohledným břehům budoucích věků
v Záři Boha.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme každý lidský dech –
vždyť je vzat z dechu Tvého a s ním spojen dává život i tomu křehkému stvoření,
jímž je pozemské tělo ve všech podobách a steré tváři, mládí i stáří.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechny lidské snahy –
aby daly světu mír a tím možnost spolupráce národů na rozsáhlém díle zpracování
a tvárnění kosmické hmoty, i zušlechtění člověka po stránce vnitřní i vnější, i jejich spojení
do harmonického celku, do krásné lidské osobnosti.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme každý lidský hřích –
protože jejich počet přesáhl nejvyšší hranici a za ní je už obraz zkázy, pády do nových propastí,
které by ani tisíc let nezasypalo obětmi, modlitbou a pokáním.

71

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme člověka se vším, co má – vždyť trpí a bojuje proto, aby se vyzkoušela jeho vnitřní síla
a duchovní podstata projevila svůj původ v Tobě, její nesmrtelnost i v procesech smrti těla
jako šatu duše, utkaného ze slabých, trhajících se nitek hmot, které se na Zemi neumí svazovat.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme dobré i zlé – vždyť jen Ty víš, proč jsou jako dvě ramena jedné řeky
protínající lidské cesty, myšlení i osudy, proč i zářivé jasné slunce klade k paprskům stíny.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme utrpení pozemského života – abys pro jeho velkou míru lidstvu odpustil,
nečítal jeho chybné kroky, zavřel oči před velikostí vin, které naplnily staletí jako bahno
řídkou půdu po záplavách nebo stojaté vody hustý kal.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme všechny modlitby – vždyť Tobě patří to posvátné, co myšlenka víry umí dát
jako projev svého vztahu k Tobě, lásky teprve se rodící nebo i vrcholné, vyjádření prosby i díků
za sebe i za celý svět.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme svou naději – vždyť Ty jsi jediný Zachránce z každého nebezpečí, a proto i z toho
největšího, jímž je ztráta víry v Tebe, lhostejnost i odpor ke jménu a pojmu Bůh.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme známé i tajemné věci lidské duše – je přece tělesným očím neviditelná,
a proto její potřeby jsou tak lehce zanedbatelné, její vývoj k vysokým stupňům dokonalosti
stále a na každém místě ohrožen a mystická krása duchovních citů je jí nedostupná,
znemožněná ze všech stran.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme svou zemskou vlast – protože srdce nám srůstá s tím, co je nám důvěrně známé,
blízké jako dlaň, co je naší pozemskou cestou lidským životem.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme národy – vždyť jen Ty jediný Svrchovaný je můžeš vyvést ze zmatků
sporů, neklidu a utrpení, jako kdysi staré Izraelské ze zemí zajetí – můžeš jim otevřít
ono stále očekávané, toužebně vyhlížené Boží Království.

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme záchranu lidstva – vždyť jen jedna hvězda září nad zešeřelou Zemí,
a tou je Tvé hluboce tajemné, jedinečné, svaté, nám předrahé jméno – Kristus!

Do Vůle Tvé, Pane,
vkládáme každý krok daleké pouti za spásou – protože jen Ty můžeš zkrátit onu těžkou cestu,
dát řešení pro všechny problémy Země, které jsou z lidské strany již neřešitelné
pro jejich množství a hluboký rozpor mezi vírou a nevěrou, kalící každý výhled do budoucna
palčivou nejistotou.

72

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť se skryje člověk jako kuřátko pod matčina křídla, když hrozí nebezpečí a oblohu obemknou
černé mraky – aby nalezl to, co na světě marně hledá: spravedlnost, moudrost, pokoj srdce,
mír světa a pevný řád dobra pro soužití a vztahy všech.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť vstoupí lidské kroky jako žák do šlépějí učitele, syn do zářného příkladu otce –
aby člověka vedla do života, po němž touží každé srdce uprostřed těžkých pozemských situací,
které nedají pokojně spát, tvořit hodnotná, krásná a dokonalá díla, prožívat dny radostné
a s nadějí v budoucnost.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť se vnoří lidské duše jako praménky vod do řeky a s jejím proudem do moře –
vždyť člověk bez Tebe je sám i ve středu lidí, hledá léky pro svá vnitřní hoře, avšak nenalézá je,
protože všechna místa i věci na nich stejně churaví stavem lidstva ve zlu.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť se vrátí ten, kdo z ní vystoupil jako hřešící člověk – aby ze sebe nevytvořil planou
nekypřenou půdu nebo i kámen, který ani Tvá Láska nerozloží, nepromění v květ
pro velkou zkázu onoho člověka, který má být vnitřně krásný, dobrý, vroucí, pevný
jako žulový sloup, ale je třtinou větrem nalomenou, schnoucí větví stromu života.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť se vloží trpící srdce jako plačící dítě do konejšivé a posilující náruče matky –
vždyť tak nutně potřebuje uklidnění, utišení a pokoj pro všechnu velkou práci,
která čeká na člověka jako dokončení díla obrody, uložené již minulosti, avšak odkládané
ze století do století jako nepříjemné záležitosti – jako očistná koupel pro nedostatek vody.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť se vloží každý věřící jako vzácný obraz do náležitého rámu, jímž nabývá ucelené krásy
a božského významu – vždyť jen Ty dodáváš skvělosti onomu životu, který je odleskem
Tvého, jeho nádherným zrcadlením v prostoru a času.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť vstoupí všichni pracovníci na duchovním poli jako květy Země do slunečního světla
pro svůj růst a krásu – nelze déle zůstat v zášeří vlastních malých úvah nad věcmi
tak vznešenými, velebnými, tajemnými a posvátnými, jakými je Tvá jsoucnost, skutečnost
Tvé vesmírné činnosti, nesmírnost Tvé univerzální Lásky.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť vejdou všichni hledající Boha jako unavený poutník k cíli své cesty – nemůže se déle
prodlužovat ono strastiplné putování odnikud a nikam, nemůže být přece již déle každý
nevědomý, odkud, kudy a kam jde životem člověka, sám i doprovázen Bohem, s Ním a v Něm.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť se uchýlí i ti bláhoví pozemšťané, kteří dali vládu hmotě nad duchem – však víš,
jak velmi nebezpečná je tato cesta, že jediný krok po ní dál by přinesl zhroucení Země
jako slabý vítr zasypání pískového domečku dětí.

Do Vůle Tvé, Pane,
nechť přijde celý, celý svět jako kajícnice Magdalena k nohám Ježíše – vždyť jen toto
pokorné, tak dokonalé láskyplné jednání může dát onen skvělý, a přitom tajuplný zázrak:
vidět vzkříšeného Krista – Pána Nebe i země – přicházet na pomoc a k záchraně všech…