Studie o pohybu, zvuku a slovu
Na úsvitu historie Země a v počátcích činnosti lidstva člověk neuměl a nebylo mu dáno vzhledem ke stavu, z něhož na Zemi začínal žít, plně operovat se slovem. Slovo lidské nemělo v sobě oživeny síly a moci božského tvůrčího Logos. Ty byly člověku z trestu vzaty. Nahrazoval je pohyb a jednoduchý zvuk. Všechna stará náboženství byla stavěna na kultu pohybu, který zastupoval slovo, vyjadřoval myšlenky zvláště mystického charakteru. Na něj také vyšší jsoucno navazovalo, jej tehdy uznávalo za prostředek spojující hmotné s duchovním.Pohyb ztratil svůj účinek a kultickou oprávněnost vtělením Krista, který navrátil a čím dál více rozvíjí moc slova člověka.
Zvuk měl a dosud má nesmírnou prostorovou průbojnost. Je silnou koncentrací kosmických sil v jejich zákonité i volné moci. Je-li vložen do určitého vyššího účelu, může dobře sloužit, dát kladné podněty člověku, vydávat účinné i zušlechťující aspekty do prostoru a věci, pro niž je určen.
Používalo jej kulticky staré náboženství zároveň s pohybem k vyjádření svých vztahů k vyššímu jsoucnu, bezeslovného vyslovení své víry a přání jako modlitby k Bohu.
Jemné zvuky prostor a věci v něm klidní, tiší. Svými vlivy působí na lidské duševno a tak zpřístupňují vyšší oblasti jsoucna - prvé říše Ducha.
Tvrdé a drsné, silně dunivé, příliš rychlé, nebo nízce položené zvuky vyvolávají silný vzruch v prostoru. Ten působí velkým reflexem na vědomí některých bytostí na Zemi, neviditelných tělesnému pohledu. Jsou to člověku ještě neznámé bytostné inteligence málo rozvinutého dobra, nebo je zcela postrádající. Ty přitáhnuty, přivolány, zaplní svým neblahým vlivem prostor, kde se promítá vzrušivý zvukový efekt. Lidé pak tento vliv těžko překonávají, neboť je strhuje do vášní i zločinnosti a narkomanie.
V této době je nevhodné obnovování starých praktik používání silně vzrušivých a drsných zvukových efektů k podtržení náboženských úkonů i pro lidskou zábavu. v mentální i slovní vyspělosti člověka to narušuje vývoj lidství. Brání jeho vstupu do nových proudů náboženských projevů a duchovních kontaktů se stranou Boží.
Slovo, jak je na Zemi známé, je zvláštní a lze říci výsostný znak lidstva. Jím se stává člověk na Zemi duší živou a činnou.
Od času Kristova je slovo nejsilnějším projevem tvůrčího člověka - myslitele. Je dokonalým, plně uznaným prostředkem k důstojnému navázání jednání s Bohem v jeho funkci Spasitele a Obnovitele života člověka a s ním spojených životních říší.
Duchovní vliv a působnost slova přijímáme spojením s mocí božského Loga - Krista.
Naše slova mají sílu a moc odvozenou a návaznou na Slova Kristova. Myšlenky naše mají sílu, průbojnost, vlivy a moudrost z Myšlenek Krista. Máme-li nesprávný myšlenkový postup, připustíme-li do myšlenek rozpor, neklid, zmatek, chmurnost, nebo jakýkoli stín negace, jíž je hněv, nebo zahrocení, ostrá kritika, posuzování, nešlechetný úmysl - působíme Kristu takové těžkosti, jako kdybychom sami vstoupili do řad duchů temna.
Lidské slovo je Kristu pomocníkem, je-li ve službě lásky, nebo jím promlouvá člověk o Bohu.
Slova používáme jako prostředku láskyplnosti a dobrotivosti.
Každé naše slovo, nechť je takové, aby je mohl slyšet Bůh, i náš odpůrce, který je našim největším kritikem a stálým žalobcem. V našem chování se k němu je zobrazena naše vnitřní vyspělost.
Buďme anděly mezi lidmi svou jemnou mluvou, výrazným a přesným i důstojným vyjadřováním se, chováním duchovního člověka.
Každá myšlenka hněvu, zloby, nenávisti, závisti, pomstychtivosti pronesená člověkem zdvojnásobuje své působení. Vytváří hrozivě i děsivě vypadající útvary v mentální sféře lidstva. Mají podobu mračných bizárních tvarů, které se stávají sídlem démonů. Ti odtud napadají lidské bytosti a škodí jim. Odtud působí i na zemské dění, uvádějí do něj válečné hrůzy, těžké přírodní katastrofy, nemoci lidí a zvířat.
V moc těchto démonů vydává člověka každé slovo vyvolávající spory řečené v prudkém hněvu, nenávisti, utiskování druhých, je ponižující, nebo rmoutící.
Slovy vykupujícími jsou slova souladu, pokoje, radosti, útěchy, povzbuzení, trpělivosti, vděčnosti a lásky.
Nejcennější jsou u člověka slova modlitby a díků Bohu. Vykupují člověka z jeho hříšnosti. Vnáší mír a požehnání Boží.
Z úst křesťana ať nevzejde jediné slovo hanlivé, příkré, odsuzující. Kristus je mezi námi i ve slovu! Kdo slovo znevažuje - jeho znevažuje. Zapuzuje ho od sebe i z celé Země.
Je třeba rozmýšlet, než vypustíme slovo z úst. Jeho dopad nelze zrušit, ani vzít zpět jeho vliv. Slovo je lidem daný dar Kristův.
Slovo činí člověka člověkem, bytostí vědomě jednající. Teprve slovem oživuje tělo jak náleží. Dává mu obraz lidského ducha v jeho reprodukční schopnosti. Je to vzácné charisma božské, které měl člověk i před svým pádem. Zůstalo mu ponecháno, protože nezhřešil sám od sebe, ale byl sveden. Stalo se mu prostředkem dorozumívacím, když ztratil své psychické schopnosti čtení myšlenek svých druhů.
Slovo je silnou zbraní člověka proti duchům temna, ale slovem se také vykupuje z jejich zajetí. (Uvědomovat si význam silné modlitby - Prosba o moc slova).
Bůh slyší naše slova a odpovídá na ně, vyjde-li z nich dobrý a šlechetný čin, je-li v nich rozum s citem sjednocen, myšlenka totožná s vůlí lásky.
Zlá slova člověka odnímají Kristu možnost chránit jej a jemu pomáhat na těžké cestě spásy.
Je nutné, aby všechno dění v božím světě bylo někým na Zemi nazíráno, poznáno, prožito, pochopeno a sděleno slovem. Slovo je pečetí tohoto dění, stvrzuje jeho skutečnost. Pokud je myšlenka skryta a není projevena slovem, nemá silný vliv a účiny v tomto prostoru. Slovo jí dodá pevný tvar, oznámí její obsah a protiskne jej do prostoru. vytvoří tím určitou danou skutečnost, obraz životního dění jak v duši, tak i mimo ni.
Teprve ve spojení s mocnou tvůrčí silou Boží se člověkovo slovo stává významným činitelem na Zemi pro oblast lidskou i celou přírodu s jejím živým tvorstvem. Jeho dobrý skutek je stonásobně užitečný, doprovází-li jej moudré vyjádření, čistá a jemná mluva člověka.