Svatodušní

Chvály Ducha svatého

Tichý Svědku slávy Boha Otce,

která je rozlita nad vesmírem jako sluneční světlo nad Zemí -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Skrytý Průvodce Syna Božího po nebeských vlastech,

z nichž člověk byl vypovězen pro svou porušenost a pád -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Silný Působiteli v oblastech božích,

kde je vložena krása, dobro i láska do niterné hlubiny člověka -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Statečný Ochránce ohroženého dobra a jeho zákonů na Zemi,

kde zuří boj v lidské duši o svaté částečky v ní ukryté -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Slavný Šířiteli Slova Božího mezi národy Země,

které jsou hodny křtu vodou i Duchem -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Moudrý Pracovníku na Božím díle spasení padlých lidí i padlých andělů,

jež nese pečeť slavného jména Kristus -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Milý Utěšiteli náš ve vyhnanství z ráje,

které tíží všechny duše jako hrobový kámen -

buď v Tobě oslaven Bůh náš!

Buď vroucně ctěn a veleben!

Amen.

Ó, cesto lidská, cesto našeho života, napřimuj se již a vyvyšuj z propasti hříchu a soužení.

Ten, který přišel k tobě jako Duch svatý, z Boží lásky přišel a tebe chce napřímit jako krásnou bílou stuhu, jako chodníček na strmou vysokou horu pro rychlé vystoupení k jejímu vrcholu, kde je Boží světlo rozlito nade vším jako ochranná andělská křídla nad maličkým pacholátkem, které přišlo do Země jako ptáček z teplých krajů do míst studených, kde je málo vlídných lidí, kteří mají štědře otevřenou dlaň pro každého potřebného, hladového, smutného i slabého, jemuž hrozí zkáza i pobloudění.

Ó, pospěšte, naše kroky, ať vstoupíte na cestu střeženou, již sám Duch svatý osvěcuje, ji vede a napřimuje, aby vyústila na práh Boží svatyně, v srdci Kristově, kde je mír a svaté harmonie zvučí líbeznými tóny písní lásky, která je oblažovatelem každého, kdo žije na Zemi i na nebi.

Ó, srdce naše, chvalte Toho, jenž Duchem svatým je zván. Chvalte Jej stále, chvalte Jej vroucně, chvalte Jej s vědomím, že dal vám to, co v sobě nosíte jako perly, jako drahokamy: víru, naději i lásku k Bohu.

Amen.

Ó, Duchu svatý, Zploditeli všeho dobra, které jest!

Hle, Země Kristem vykoupená čekala na Tvůj slavný příchod k ní.

Hle, apoštolové Kristovi toužebně Tě vyhlíželi, žádajíce posilu pro svůj těžký úkol, který jim nastal mezi národy, mezi lidmi dobrými i zlými.

Hle, zazvučela nebesa a blesk osvítil Zemi. To Světlo Tvé otvíralo nebeskou bránu vykoupeným krví Beránka.

Hle, za zvuku hromu, za blesku světla, v planoucím čistém ohni se zjevila Tvá síla:

aby rozžehla v srdcích lidí tisíce jiskérek dobra a šlechetnosti -

aby zapálila lidské myšlenky k činům lásky a oběti -

aby přinesla sílu křesťanským mučedníkům -

aby silně a prudce otřásla starými řády -

aby zrušila neúprosnost trestu za hřích a přinesla milosrdenství i odpuštění Otcovo -

aby svět přijal učení Ježíšovo, učení lásky -

aby podle něho žil a zkvétal lidský rod -

aby dobro vládlo na Zemi, přinášejíc mír a pokoj každému, kdo v srdci Krista spočine.

Od těch časů ještě neumdlela síla Tvá, od těch dob jsi všude tam, kde se o Kristovo království bojuje ne mečem, ale obětí a láskou, kde mezi bratřími započíná čistá svatá láska, kde se víra naplňuje skutky oddanosti k Bohu, skutky čistými jako křišťál, skutky, v nichž není stínu, v nichž září světlo pochopení dobra a lásky jako cíle věčného snažení a konání člověka.

Před Tebou, v Němž spočinula Boží péče o člověka, o celou Zemi -

Před Tebou, který jsi Bohem lidu dán -

Před Tebou, který se nezjevuješ a na díky nečekáš -

Před Tebou, svatý Dovršiteli díla Kristova -

Před Tebou se skláníme v pokorném obdivu, vyslovujíce vroucí díkučinění a vřelou chválu Tvému dílu, Tvé práci - všemu, čím prospíváš člověku.

Amen.

Svatý Osvěcovateli temnot lidského srdce, kam Světlo Boží lásky dosud nepadá - Tebe s tichou vroucností oslavujeme v tichu i samotách svého srdce v čas života, kdy naše duše se probírají z mrákot malověrnosti v Boží pomoc a přispění, z mdlého duchovního stavu života na Zemi, v němž nás obklopuje plno nepřátel, v němž se lekáme všelijakých neduhů těla, v němž jsou zármutky a cesty ve slepých uličkách.

Ty jsi pomohl přiblížit tento slavný čas našeho duchovního probuzení, který se nad námi rozklenul jako zářivá duha nad zavlaženou zemí - tento zázrak našeho života, jímž se stáváme účastníky Božích milostí, vylévaných všemohoucím Otcem prostřednictvím Kristových rukou - tuto chvíli šťastnou a radostnou - pomohl jsi jí sestoupit z nebe, přijít k nám a proměnit náš život, naše srdce, celou naši duši tak, že v nás umírá starý člověk a z vody Božích milostí se rodí nový.

Jako se maličké dítě udiveně dívá na svět a prohlíží neznámé věci kolem sebe, tak i my se v udivení díváme na věci, kterými nás obklopil Bůh náš, odhaliv svou velikou lásku k nám, lidem hřešícím, odhaliv i své milosrdenství, z něhož vychází spása.

Žasneme nad Boží milostí a chválíme Tebe, Duchu svatý, neboť jsi nám pomohl k jejich nabytí i k tomu, že my s celým srdcem se oddáváme Bohu, v Boha věříme a doufáme, k tomu, že se učíme chápat Jeho působení v nás Tvým prostřednictvím.

Ó, přijmi naši chválu jako ocenění Tvých zásluh o celý náš život.

Amen.

Svatý Zpevňovateli naší vůle k dobrému, vděčně na Tebe myslíme, uvědomujíce si, že jsi Ten, který pomáhá v každém čase, zvláště tehdy, když utrpení života nám oslabí vůli, když stojíme v bázni před Bohem, obávajíce se Jeho trestu a rmoutíce se nad obtížností cesty svého života.

Plýtváme myšlenkami, plýtváme slovy i zálibou pro mnohé věci, které ve smrti našeho těla mají své skončení, mají svou pomíjivost a konec dočasné krásy.

Nedovedeme zahořet celým srdcem pro věci, které jsou oku neviditelné, smyslům nepostřehnutelné. Jako batolátka vztahujeme ruce po tom, co se leskne a třpytí, i když se tím ruce zraňují, oči rozpláčou a srdce rozteskní.

Protože neznáme a nechápeme to, co slouží naší duši, co nás činí ušlechtilými božími syny, co nás pozvedá nad hmotnou úroveň, protože jsme jako kormidelníci bez spásného kompasu, jako stavitelé bez plánů - ocitáme se často na pokraji srázu, který vede k hlubinám, k odklonění od Boha.

Nemáme síly, aby dobré předsevzetí vítězilo nad pokušením, aby dobro prolnulo, prostoupilo naši bytost do nejmenších částeček, aby se stalo její neoddělitelnou částí, abychom se stali malými Davidy, přemáhající obry Goliáše, aby všechno, co je v nás čisté a svaté, co je boží, přemohlo hrubé, tvrdé a nečisté.

Důvěřujeme-li však Tobě, známe-li Tvé působení u nás a v nás, nemusíme se rmoutit, nemusíme se bát vlastní malověrnosti, vlastní slabosti v boji s pokušením. Tvá pomoc je tak nesmírná, tak zázračná, že překážky, které se nám včera zdály nepřekročitelné, překračujeme dnes s pomocí Tvou, lehce je odstraňujeme, jakoby nebyly těžké, ale lehké jak peříčko na zemi pohozené, takže snad zítra již vůbec v cestě nebudou a my půjdeme rychle vpřed, výš a výš, až do Boží náruče.

Tak působíš v naší vůli k dobrému, tak v ní utvrzuješ víru, tak ji zpevňuješ nadšením, že je ochotná vykonat činy, které na ní žádá Bůh, které ji oslavují v nebesích, že duše si odnáší palmu vítězství a vstupuje do řad svatých božích.

Jak ti děkujeme za Tvé přispění, jak Tě chválíme za tvou tichou přízeň. Duchu svatý, buď vždycky veleben.

Amen.

Svatý Osvěcovateli našeho rozumu, jenž přicházíš jako jeho pomocník a vstupuješ tam, kde myšlenka má sídlo, kde proudí síly posvátné, síly nejsvětější moudrosti:

aby se toto sídlo stalo důstojným a skvělým -

aby v něm jednou mohlo působit tvůrčí Slovo -

aby v něm žil Bůh sám -

aby z něho vycházely popudy k velkým ušlechtilým činům budoucnosti -

aby se člověk stal dovedným pracovníkem -

aby žil a vzkvétal jako sad, o nějž pečuje dobrý hospodář -

aby bylo dobře a krásně tam, kde člověk žije -

aby se rozšířilo poznání jediného pravého Boha po všech končinách Země.

Rozum náš, jsa zakotven ve věcech zemského světa, tak málo zná, tak málo ví o věcech Božích, jak dítě sotva porozené o životě, práci, shonu, obtížích a trápeních, o všem, co na Zemi život životem činí.

Tak jako slepý nezná krásu květů ani sluneční jas ani den a noc - tak jako červíček mluvit nedovede a bezmocně se svíjí na dlani - tak rozum náš je uprostřed díla Božího bezmocný a slabý, slepý, hluchý i nevědomý bez pomoci Tvé, ó, Duchu svatý.

Kolik zranění duši postihuje, kolik síly se vyplýtvá, kolik času uplyne, nežli se z dítěte stane moudrý, světa znalý muž, nežli ze seménka vyroste plod, nežli z vteřin se utvoří rok.

Jak dlouho by náš rozum byl jen slabým, malým, bezmocným dítětem, neklíčícím seménkem či blikajícím světélkem malé lampy, jak dlouho by získával moudrost a učil se jí, kdyby žil uprostřed světa odkázán sám na sebe, kdyby žil sám sebou?

On však nežije sám, on není ponechán na pospas světu. On se stal Tvým působištěm, Duchu svatý, stal se dějištěm Božích zázraků, kam přichází světlo poznání Boží pravdy, kterou mu přinášíš.

Ó, světlo pravdy Boží, krásné světlo nám dáváš do hlavy, upevňuješ a zakotvuješ je v mysli, aby člověka prostoupilo a dalo jistotu jeho krokům, cíl jeho putování. Rozum lidský zušlechťuješ jak dovedný zahradník roubem planý strom, aby se stal užitečným, aby nesl ovoce, chtnající ústům Hospodinovým.

Sláva a chvála Tobě, Duchu svatý, na věky.

Amen.

Svatý Obdarovateli našich chudých citů, celý svět byl by bez Tebe jak chudičký, odstrčený sirotek, jako malý pohrobek, jenž otce svého nikdy neuzřel, jak studna bez vody, k níž marně spěchají poutníci, jejichž ústa jsou bolavá žízní.

V Tvých rukou se nachází neviditelný pramen Božích milostí, který, když je mu uvolněna cesta, rychle a nezadržitelně běží vpřed, kde mu Boží vůle vytýčila místo v lidské duši, aby se ona naplnila vláhou, jež zavlažuje její půdu, aby tam, kde ještě nedávno byl suchopár, nastal rozkvět duševních schopností, aby člověka povznášel k smělým letům myšlenek do tvůrčí dílny Boží tam, kde je Slovo, tam, kde je Láska.

Jen s Tvou pomocí rozpíná lidská duše křídla, jen Tvým působením zvedá se hladina citů, aby oblila a zalila nadšením celé nitro a nadchla k činům oběti a statečnosti, k práci pro blaho všeobecné, z něhož berou všichni boží tvorové, z něhož vycházejí hodnoty neprodejné, neměnné, hodnoty věčné ceny.

Jaká by byla naše láska bez tebe, kdybys ji nerozmnožoval, nerozšiřoval, nehloubil, kdybys vytrvale neodstraňoval všechny nánosy, které lásku pohřbily, že sotva lidé o ní ví, že je sotva znatelná, sotva viditelná ve svých účincích na Zemi?

Jaké by byly naše city bez Tebe, kdybys Ty je nezjemňoval, nezušlechťoval, kdybys jim nevdechoval něhu a mírnost boží, kdybys je ponechal na pospas vlivům světa, všemu jeho sobectví, pohoršení i pokušení?

Jaký by byl náš život na Zemi, kdybys Ty jej opustil, kdybys nebděl jako Pastýř ovcí a neobcházel stádce, kdybys proti zlu dobro nestavěl jako kotvu míru a pokoje?

Obdarovateli náš, Duchu svatý, buď Tobě chvála vzdána ode všeho lidu na Zemi!

Amen.

Duchu svatý, nezná Tebe svět, neznají lidé Tvou neviditelnou péči, netuší, kdo jim dává sílu k projevům života, kdo je naplňuje tolikerým bohatstvím, kdo je uvádí do tvůrčího rozmachu, z něhož vycházejí velkolepá lidská díla.

Od těch časů, kdy Ježíš Kristus opouštěje Zemi Tebe přislíbil, od té doby, kdy Tvá síla poprvé se projevila jako buditel křesťanského života jako vítr rozdmychávající jiskry vykřesané Kristovým slovem v nitrech apoštolů - od té doby vzešlo světlo národům, vzešla hvězda jitřenka, ohlašující příchod nové doby, v níž lidé se počnou milovat bratrskou láskou.

Jako když do lampičky mdle svítící se oleje přileje a světlo jasněji zaplápolá - jako když na vyprahlou půdu se snese déšť - jako když se do úhoru zaboří pluh obraceje zemi - tak započal jsi pracovat u nás lidí, v našich nitrech, kde byly úhory kamení zatvrzelosti, kde city lásky byly seménkem čekajícím na vzkříšení a na blahodárný déšť, který je probudí k životu.

A tento blahodárný déšť jsi z nebe snesl dolů, aby celá Země vzkvetla květem lásky a do srdcí vstoupil klid a mír.

Tak jsi utvrdil dílo Kristovo na Zemi a Jeho oběť znásobil svou pomocí tehdy, když lidské hlavy přijaly Tvé osvícení a počaly se otvírat proudu víry v Syna Božího, jenž přišel spasit svět.

Ne, nezná Tebe svět, netuší lidé, komu jsou dlužni díkučinění. Neví o tom, jak každodenně rozséváš na jejich cesty dary pro ně, aby byli moudří, stateční, aby dovedli plnit úkoly zušlechtění Země. Nepoznali dosud, že Tys to, Jemuž vděčí za svou víru, za svou naději, za to, že jméno Bůh je jim známé i drahé, že jsou přijati za boží lid.

Ty v skrytu dáváš, Svatý, Neznámý, nečekaje, až lidé Tvé dary ocení.

Ty v tichu pracuješ, Svatý, Neviditelný, aby Tvá práce nežádala velebení od lidí.

Ty nepoznán jdeš, Svatý, Nezjevitelný, aby lidé nevěděli, kdo nad nimi bdí, je vede, ochraňuje a učí.

Ó, zazni silně a slavně, naše chválo, ať svět jednou uslyší, komu je dlužen dobrořečení. Chval Toho, jenž Duchem svatým je nazýván, Učitelem, Ochráncem i Těšitelem člověka.

Amen.

Duchu svatý, Zvěstovateli Boží pravdy, Božích zákonů, neslyšný, tichý jako let ptáka v oblacích je příchod Tvůj k duši člověka. Nevidíme křídla, neslyšíme let, neznáme podobu, a přece víme, že jsi nad námi, že jsi přišel k nám, že jsi opustil krásu nebeskou a vstoupil do nevlídného prostoru, který je naším dočasným domovem, že ses ujal neslýchaného úkolu, nad nímž všichni žasnou. Je to úkol vyučit nevědomé, zbloudilé děti boží, které opustily bezpečnou Boží náruč, bezpečný domov Otcův, a prchly jak motýli do širých světů za krásami květů, vydávajících jedovaté vůně.

Jak těžko je s dětmi pracovat, jak těžko je poučovat a dávat vědomosti, když je lákají hry a veselí, když mysl je těkavá a tělo skotačí.

Tvá svatá trpělivost přemáhá obtíže a Ty pracuješ za podmínek, který vytvořil zemský život lidí. Ty se nelekáš, Ty jdeš za dětmi božími tam do středu světa, kde žijí, jdeš do vírů, které je unášejí a jejich život ohrožují, na cesty, kde klopýtají mezi trním, do příbytků naplněných duchovní nečistotou, k loži, kde spí jak bezstarostná ptáčata, i na místa, kde pracují, kde žijí v denním shonu.

Jak jsi dobrý, trpělivý a moudrý. Jak shovívavě čekáš na tu chvíli, až my, zaslepení lidé, zklamaní a zranění světem, vším jeho nespravedlivým souzením, vší jeho neopravostí, stáhneme se zpátky ze světa do vlastní duše, do vlastního nitra jako zraněné kuřátko, hledající ochranná křídla matčina, abychom hojili svá zranění, abychom uvážili jeho příčiny a lépe se podívali na život, na ty, s nimiž jej sdílíme, i na jejich život, na všechno, co způsobuje zármutek, křivdy a bolesti těla i duše.

Teprve tehdy, ve chvílích tísně, se rozpomeneme na Tebe a toužíme po tom, abys nám byl nablízku, abys nám ukázal cestu, abys nás uchránil a zachránil, abys nás sílil a utěšoval, abychom ucítili na čele Tvé konejšivé pohlazení, aby se nás dotkla Tvá moudrost jasným paprskem a osvětlila cestu, ukázala směr, kudy jít, aby byla cesta pravá, rychlá a bezpečná, abychom brzy znovu vstoupili na práh nebeského domova.

Neslyšný, tichý příchod Tvůj pocítí srdce jen tehdy, když podivuhodná síla ztiší jeho neklidný tep, když zmlknou ústa v rozhořčení i roztrpčení nad obtížemi života, nad bolestmi těla i duše, když myšlenky zakotví v poznání vůle Boží a přestanou vířit hlavou jak splašené spřežení bez moudrého vozky, když ruce se sepnou k modlitbě a k Bohu zaletí vroucí povzdech srdce, jež konečně nalezlo tichou cestu i tichou skrýš v srdci Spasitele, Ježíše Krista.

Tehdy Ty široce otevřeš zdroje osvícení a z něho vyleješ velké světlo své kolem hlavy člověka jako znamení, že jsi nad ní spočinul jako pravice Otcova.

Dobře a krásně je tomu, kdo takto obdařen a posílen Tebou spočine v náručí poznání Tebe a oddá se celým srdcem Tvému vedení. Nikdy nezabloudí a bezpečně najde místo, odkud je již k Bohu blízko, kde Boží láska rozdává milosti, kde jsou Ježíš a Maria jako nejvyšší, nejlepší strážcové člověka, jeho ducha, jeho duše.

Za všechno, co pro nás činíš, za to, že ses nás ujal a dáváš naší mysli světlo své moudrosti, našemu srdci cit lásky, za to, že jsi tak dobrý a laskavý Učitel náš, který do útlých rostlinek našich duší vštěpuje poznání svatých Božích zákonů, svatých přání Boží vůle, aby ony zdárně rostly a do krásy se rozvíjely - za to vše Ti děkujeme a velebíme Tě na věky věků.

Amen.

Duchu svatý, Povzbuditeli nás klesajících, nás bojujících s protivenstvím, pokušením a svodem!

Kdykoli naléhá na nás tíže života, kdykoli se cesty zapletou do bludiště hmotného světa, kdykoli stojíme mezi proudy lidských citů, mezi vichřicemi myšlenek a v ohni zkoušek, v přívalech hrozeb a nenávistí, které zaplavují Zemi jako lavina - kdykoli světlo víry pohasíná zhášeno nárazem bouřných událostí, pod nimiž se ohýbáme jako malé stromečky - vždy v těchto chvílích voláme Tvé jméno.

Jako skála nad mořem, kterou marně vlny rozrážejí, chtějíce vniknout do jejího nitra a rozrýt vše, co se tam nachází - jak nedostupná hora, stojící pevně jak hraniční stráž - tak nad naším životem stojíš bez zemdlení, bez zachvění, ať loďka našeho života kamkoli zabloudí, do vírů či příbojů, na písčiny či ostré skály mořského dna.

Nezachvěješ se a neochabneš, ruka Ti neumdlí, noha necouvne zpátky. Jaké štěstí mít Tebe na mysli, jaká síla v tom, důvěřovat v Tebe.

Není síly, není moci, kterou bys neměl, vždyť v Tobě je přítomna Boží vševědoucnost i všemohoucnost.

Kdo vloží svůj život do Tvých rukou, může být jak dítě v náruči matčině, může být pokojný, klidný, bez obav v každé chvíli života, že snad zítřejší den přinese obtíže, nemoc i soužení.

Ach, pravda, není života, aby v něm bolestí nebylo. Není dne, aby se nevynořila myšlenka tísně, starosti nebo obavy, jak to či ono bude, jak dny se prožijí, jak se nemoc přemůže a bolest zhojí, jak se nám život utvoří. Musí tak být, vždyť srdce lidské je ještě v zajetí světa, duše ještě spojena s tělem a oči vidí jen to, co před námi tu i tam na cestě života leží v podobě hmotného tvaru.

Myšlenky na Tebe dávají nám pocit úlevy, pocit zklidnění, jako bychom na okamžik pocítili svou ruku jako ruku dětskou, obemknutou dlaní matčinou, jako bychom položili hlavu na její milý klín, jako bychom stáli pod ochranou její velké lásky k nám.

Jakoby nad naším ložem strážný anděl bděl, dohlížející, aby nikdo neporušil spánek - aby nikdo neublížil a cesty našeho života nezkřivil - aby bylo klidno kolem nás a všechno se dělo jen a jen k našemu dobru trvalému a věčnému - tak působíš na duši, tak ji zklidňuješ, tak v ní rozvíjíš všechny ctnosti, jež napomáhají člověku k dosažení svatosti.

Veliký je náš dík Tobě, veliká je naše chvála Tobě za všechno, co činíš, čím projevuješ svou lásku k lidem.

Amen.

Divotvůrče slavný, cesta Tvá je plna zázraků, je plna obětí za všechny zbloudilé, za všechny nedokonalé tvory, za to, aby znovu se z nich staly nebeské zářící bytosti, aby mohly obklopovat Boží trůn.

V péči tvé, v přízni Tvé i ochraně Tvé je člověku dána láska Otcova, láska Matčina. V ní je jako v teplé světničce, čisté a bílé, jako u stolu, kde matka jídlo dává, jako v zahradě, kde voní šeříky, jak v teplé lázni jarního sluníčka, jak v tichém šeru lesa, kde člověk kráčí sám a sám, udiven velebnou krásou, jež se kolem rozprostírá, dojat velikostí a vznešeností Božího díla.

Tak dobře nám, tak blaze a pokojně, když se uchýlíme k Tobě a v hloubi duše své Tě vzýváme a prosíme, když život svůj vkládáme do Tvých svatých rukou.

Ty jsi největší jistotou, že Otec nezapomíná na syny, i když oni bloudí a nehledají Jeho moudrého vedení ani rady, jsi darem, který nedovedeme ocenit ani docenit, neboť je pro nás příliš velký, příliš významný.

Vždyť Tebou započalo mezi lidmi působení Kristovo, působení lásky na Zemi, lásky svaté a dokonalé, lásky Boha samého. Tebou jsme, co jsme ve své víře, ve své naději v Boha jako v Otce i jako ve Spasitele našeho.

Jak Ti máme poděkovat, jak Tě máme chválit, když každý Tvůj dar, každičké působení, každý paprsek světla, který padne do naší mysli, je tak cenný, že lidské slovo jej nevystihne, nevychválí?

Jen srdce může Tobě děkovat, jen cit Tě může chválit v tiché chvíli, když na Tebe myslíme, když si uvědomujeme Tvé působení u nás i kolem nás, před námi i všude tam, kde jsou stopy našeho života.

Duchu přesvatý, přijmi chvály srdce, přijmi jeho vroucí dík, přijmi modlitbu chvály, již skládáme před Tebou jako dar vděčnosti Tobě.

Amen.

Chvála Ducha svatého

Duchu svatý, chválíme Tě za Tvé dary, neboť jsou celým naším duševním bohatstvím, které v sobě nosíme, abychom se mohli projevit jako lidé, jako bytosti živé, schopné života, schopné práce, bystrého úsudku i všeho, co nás činí lidmi, tvory božími, zvolenými za určovatele zemských dějů.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar vědomí, neboť ono nám dává poznání všech jevů života na Zemi, tvaru a barvy, světla i vůně, ukrytých ve věcech. Ono nás vyvádí z nevědomosti a dává jasnou představu, obraz věcí, a odhaluje nám jejich významnost, abychom se dovedli rozhodovat, volit správný směr cesty, vykonat práce, jež jsou potřebné i užitečné, z nichž vyplývá dobro a v nichž se projevuje neviditelná, skrytá Boží vůle.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar myšlení, neboť v něm je tajemství veškerého našeho konání, v něm je uložena síla, kterou se projevuje život sám, v něm spočívá schopnost vytvářet díla prostá i složitá, která proslavují náš lidský rod a vtiskují mu nesmazatelnou pečeť pracovníků nadaných a schopných tvůrčího rozmachu, schopných vytvářet nové a nové věci, sloužící k prospěchu i užitku, k okrase i ozdobě Země.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar vůle k činům, za všechny její projevy, když nás přivádějí v nadšení a touhu vykonávat s radostí a ochotou, bez umdlení, bez ustání práce a úkoly nesnadné, ty, z nichž se tělo živí, i ty, z nichž je napájen duch jako ze zřídla nevysychajícího a neztrácejícího se, kde pramení a tekou přílivy duchovních sil k životu ze samého zdroje Boha samého, z Jeho věčně se obnovujícího života.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar slova, které se samovolně line z úst jako potůček z vysokých hor, bez překážky, bez zastavení, až k cíli cesty, k cíli putování, jímž je řeka a oceán. A toto tiché slovo, jeho steré znění, jeho síla a tvárlivost, je naší ozdobou, je darem, nad nějž není, je darem, který je od Boha dán, abychom projevili to, co nosíme v srdci, čím mysl přetéká, čeho je duše plna, co nám pomáhá obdarovat a obšťastnit druhého.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar rozumu, který jako dohlížitel bdí bez ustání nade vším, co myšlenka pomyslí, co slovo vysloví, co v nitru se děje a srdce tísní, co duši bolí a po čem vůle prahne, čeho chce dosáhnout a co vykonat, aby byl život účelný, aby vytvářel prostředí, v němž žijeme my i druzí, všichni, kteří s námi sdílejí zemský domov, kteří jako my procházejí různými stavy vývoje k lepšímu, plnějšímu a krásnějšímu životu a jimž přinášíme svým životem radost či žal, kteří jsou Bohem nám daní druhové života.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar něžné jímavosti citu, který krášlí cesty života, vytváří zahrady oddechu, v nichž usedáme unaveni prací, v nichž sníme sny o radosti a kráse života, o všem, co činí život tak podivuhodným a silným prožitkem, když jsme oblaženi láskou, která z nás činí na chvíli anděle, bytosti laskavé, toužící milované bytosti obdařit, obšťastnit a obklopit pozorností, všemi dary citu, vším krásným a čistým, co život má, co může vytvořit a dát k prožití v nitru lidském.

Duchu svatý, chválíme Tě za dar síly ke všemu, co tělo koná, za to, že ruce pracují, ústa mluví, srdce miluje, za to, že vidíme krásný širý svět, rozkvetlé sady, hory i údolí, bílé cesty i pole, hvězdy na noční obloze, že teplo sluneční nás naplňuje city radosti, že vnímáme jeho světlo, že dovedeme si uvědomit život sám se vším, co nám dává, co přináší den, hodina či vteřina, noční sen, denní bdění, práce i odpočinek, bolest i radost - všechno, všecičko, co stále prožíváme v myšlence i citu, všechno postřehování života a všechno jeho dění dobré i zlé, všechny činy lidí, všechnu krásu Země, všechna díla rukou lidskou zbudovaná.

S námi chval Tě každý lidský jazyk, který je na Zemi i na nebi.

Amen.

Hymnus k poctě Ducha svatého

Předzpěvy

Snesl se Duch Páně nad zemské údolí -

i počíná se ono vyvyšovat k nebi blíž,

k lásce blíž, k pokoji blíž, k radosti blíž,

ke všemu blíž, co je boží, co je vznešené a svaté, čisté a krásné.

Sneslo se Světlo Páně nad zemské údolí -

i zjasnila se jeho obydlí, že je vidět každý práh,

každou šlépěj člověka, čistou, vroubenou květy dobra,

i plnou stínů a tmavých skvrn lidských vin.

Snesla se Milost Páně nad zemské údolí -

i dotýká se touha po božím míru každého lidského srdce,

které spočívá v Bohu jako oko v hlavě, jako jazyk v ústech člověka,

jako jazyk v jeho hrudi.

Snesla se Křídla Páně nad zemské údolí -

i objímá Láska jeho prostor mateřskou náručí,

v níž se ztišuje každý bol dítěte,

stírá se slza a na rty vchází úsměv . . .

Pojďte vy, lidští duchové,

do svatého místa, kde jsou city lásky vloženy do hlubin vašeho bytí

jako hvězdy do vesmírných prostorů -

pojďte a vyzvedněte je na světlo boží

a dejte jim zazářit, zaznít v jemném jasném tónu.

Pojďte vy, vyučení Duchem,

který přebývá mezi vámi v neviditelných podobách

jako Slovo, jako Myšlenka, jako Částka svatosti vložená do člověka -

pojďte a vzdejte velikou čest a chválu.

Pojďte vy, přátelé boží,

kteří jste jimi od počátku, kdy jméno Kristus zaznělo Zemí

jako trouba andělů, ohlašující počátek nového věku, Nového zákona -

pojďte a své přátelství projevte vroucím chvalozpěvným slovem.

Pojďte, vy, kteří kráčíte cestou tiché zbožnosti srdce,

jež se Bohu klaní se vší vroucností v samotě komůrky své -

pojďte a naplňte ji libou vůní modlitby vzácné,

která chvalořečí, děkuje a vyzdvihuje slávu Boží . . .

Oblecte se do bílého šatu myšlenek,

jež jsou ozdobeny zlatem i stříbrem zbožných citů,

jež se líbí Bohu nade vše a jsou Mu milé

jako je rodičům milá láska dětí, jako je dětem milá láska rodičů -

oblecte se - i vy budete před Bohem hodni slyšení.

Oblecte se do bílého šatu nadšení,

jež dává touhu děkovat Bohu slovem,

jakým dosud nikdo nepoděkoval, nikdo nevzdal chválu Jeho dílu -

oblecte se - i vy budete slyšeni nebeským andělským světem

a on se k vašim chválám připojí.

Oblecte se do bílého šatu víry,

která ví, čím je pro člověka Bůh, čím Jeho svatý Syn -

oblecte se - i přijme Bůh váš chvalozpěv do svého srdce

a vám pro něj požehná.

Oblecte se do bílého šatu láskyplnosti,

která nejvíc Boha těší a oblažuje, víc než krásné zpěvy andělů -

oblecte se - i slova vaše se změní v slavný chvalozpěv,

jaký je oslavou Boží . . .

Ztište vlastní stesky i hořkosti, vzdechy a stálé volání k Bohu o pomoc -

ztište je - aby chvalozpěv mohl zaznít prostorem,

projít Zemí a vstoupit do nebe.

Ztište tužby po životě, který by byl bez utrpení -

ztište je - aby nebyl v této chvíli Bůh zarmoucen,

ale potěšen vašimi slovy.

Ztište city, jež chtějí jen o sobě mluvit a sobě si stýskat -

ztište je - aby ony mohly k slávě Boží položit novou snítku vavřínovou.

Ztište slova do vroucích jemných písní, které zpívá duch,

jenž je v Duchu svatém oživen a znovuzrozen -

ztište je - aby z nich zazněla píseň srdcí, jež Boha milují . . .

Povzneste se nad světlo zemské,

které brání nebeskému světlu naplnit lidskou duši

radostí a pokojem, mírem i bratrskou láskou -

povzneste se - i uslyší vaše slovo Ten, k Němuž voláte:

Ó, Duchu svatý, ó, Duchu Páně. -

Povzneste se nad tělesné lidství,

které železným okovem svírá lidské srdce,

aby se nemohlo rozběhnout na cesty, jež vedou do ráje,

do světa světel, do světa krás,

do světa, jenž má teplou náruč domova i lásku Otce a Matky -

povzneste se - i vzletí vaše zbožné myšlenky nad Zemi

a vstoupí do Božího chrámu.

Povzneste se nad šedivé cesty,

na nichž je prach a kamení hmotných starostí všude tam,

kam vstoupí člověk, aby žil, pracoval a trpěl -

povzneste se - i pozná Bůh, že na Něho myslíte

a nakloní ucho své k vašim ústům, aby jim naslouchal.

Povzneste se nad vlastní život,

který tísní a bolí a duši pokouší jako had v ráji Evu,

ji bere Bohu a vkládá do náruče hmotnosti -

povzneste se - i zazní chvalozpěv k poctě Ducha

jako velebná píseň ve vašem nitru . . .

další