Tajemství Galaxie

     Galaxie, v níž je Země jako nejvzácnější drahokam v koruně královské, je duchovně nesmírně důležitým prostorem životního jsoucna. Je hmotnou i duchovní podnoží trůnu Boha Tvůrce, jehož tvůrčí myšlenkou, vůlí, mocí, silou a nejvyšší vznešenou představou dokonalé lásky povstal k existenci bytostný život. Je životním jsoucnem, v němž byl prapůvodní Boží ráj - pravlast duchů a kolébka andělů a později domov člověka.

     V něm se odehrál i přetajemný akt jeho stvoření jako podivuhodné bytosti, do níž se vlily dvě mohutné duchové podstaty pro věčnou prazákladnu jejího bytí a trvalý zdroj dispozic: duch a duše. Tato zázračně fundovaná bytost, nyní obecně známá pod jménem člověk, žijící a působící v tajemství své existence jako jeden a množství současně, byla složena z určitého počtu miliard živých duchovních životních jader.

     Z každého se vyvinula v řádových podmínkách a složitě vázaných okolnostech samostatná originální individualita, jež se nyní nazývá lidská bytost. Dělení se uskutečnilo mnohými dlouhověkými procesy a mysteriem tajuplné dělby na určité počty, z nichž každé číslo mělo a dosud má svůj nenapodobitelný a neopakovatelný smysl. Ten je uchováván jako tajemství tvorby nejvyššího bohotvůrce a uložen pod pečetí nedotknutelnosti, která se otevírá jen ve výjimečných časoprostorových situacích a absolutně dějinných přelomech, kdy věk s věkem se setkávají na složité životní dějové křižovatce.

     Pečeť tajemství tvorby při tvoření zcela nového, nebo přeskupování, dotváření i přetváření jsoucího je v rukou Nejvyššího Syna Božího - Krista. Ten jediný je oprávněn zasahovat do věcí jsoucích, tzv. starých či odvěkých, zrušit je či jen doplňovat, vydávat závazné dokumenty o řádové nadstavbě, o platnosti vyšší zákonitosti pro říše vyšší, nižší i hmotné světy.

 Všechny zákonitosti a řády pro čas, v němž se dění spásy odehrává, byly sestaveny a vydány na prvopočátku tvorby bytostného jsoucna, neboť se v ní počítalo i s možností zvratného vývoje či úpadku nebo nedotažení žádoucích linií života. Ne všechny řády však byly dány k uveřejnění a znalosti. Největší část z nich byla uložena do nedostupných výšin duchovních prostorů a svěřena strážcům k dohledu, aby jejich tajemství byla uchovávána vždy do času, který měl uvést na jeviště jsoucna nová nebo složitěji projevená dění.

 Čas, do něhož bytostné jsoucno vešlo, je klíčem k otevření dosud utajených věcí, zvláště těch, které se dotýkají života lidstva, jehož zvratný vývoj, lépe řečeno úpadek, je v krajní hranici. Mimo řadu příčin, jež k tomu lidstvo dovedly, je to i takřka naprostá nevědomost o životě mimo Zemi, mimo hmotu, jak je na ní znám a prostudována.

 Vědomosti o něm, snesené z různých, a to nižších sfér nadhmotna, jsou velmi nespolehlivé, kusé, vzaté ze stran méně důležitých a jako polopravdy. Ty nevnesou jasno do záhad lidského života a tím do problematiky Země a Galaxie. Proto Pán, když shlédl na tuto situaci a sečetl vše, co bylo vykonáno anděly i duchovními lidmi z oběti pro nápravu věcí a ku pomoci lidstvu, a to duchovními prostředky, svolal moudré duchy nebes, anděle i archanděle. Požádal je, aby odhalili těžkou, téměř nepřístupnou clonu, jež halí hmotné světy a tím je odděluje od říší duchovních, v nichž se pravda Boží a zákony života, smysl, cíl a celoživotní programy, zrcadlí a jsou dostupny poznání.

     Při dění, v němž se temná clona odhrne a tak se zruší propastná oddělenost světů duchovních a hmotných, má nejvýš důležitou úlohu situační sestava galaxie Mléčné dráhy.

     Důležitá je situace hmotná, protože Galaxie má určité kvantum určité kvality hmoty, a to vysoce aktivní, uzákoněné, i té, jež řád služby nemá, je v chaosu a jako taková je tříštitelem a nebezpečným smrtonosným elementem. Výše kvanta této hmoty je rozhodující pro akt zrušení ostrých diferencí života, dělící čáry a překonání protikladných systémů, jak je vyvinuli padlí andělé, aby si zbudovali své oddělené světy. Právě oni ponechávají tuto zkázonosnou hmotu mimo řády, aby jí mohli operovat v případě, kdy chtějí navodit nesnáze i katastrofální dopady na určitá místa.

     Nežli se uskuteční uvolnění prostorových izolací a v nich bytostí pro volný průnik vyššími oblastmi, musí být záruka, že nebude použito prostředků zkázy těmi, kdo nad hmotou vládnou a jsou v ní zabydleni, že se nedotknou říší jiných. Důležitější než hmotná konstelace Galaxie je její situace v rozvrstvení bytostí v jejich životních střediscích. Přes všechny deformace, které zcela překryly její znaky jako místa prapůvodního ráje, dál zůstala centrálním bytostným prostorem, podnoží trůnu Boha Tvůrce, sídlem Jeho tvůrčího Loga.

 Hrubé výrony myšlenkových a volních energií z původního jsoucna ráje vyhoštěných temných andělů a pak i lidí, navrstvily na všechny její věci šedý až temný příkrov. Proto místo nebeských září a divukrásných spekter, jemných nepálících duchových ohňů, jsou smrtící žáry a propasti plamenů hmotných hvězd. Život pak je cestou rozžhavenou, v níž hoří každý prvek a probouzí utrpení a děs nejen andělům bílým a lidem s citem probuzeným, ale i těm, kdo uvykli zlořádům a mají je jako vlastní dech.

 Původní ráj se stal skrytým, neviditelným prostorem. Jeho pravý obraz se vysunul z vědomí všech, kdo se z něho vyloučili odmítáním lásky v pojetí služby všemu a všech. Galaxie však zůstala jako hlavní vesmírné středisko bytostného života. Je zachytitelný pozemskými lidmi jen v nejspodnější rovině hmoty. Jiné jeho dimenze jsou nedostupné přímému pozorování. Je rozvrstven na sedm hlavních existenčních úrovní.

     První je sídlo Božího krásna a dobra neporušeného a věčného, v němž je projevený Duch Boží, nejvyšší Syn.

 Druhou je říše ráje, kde sídlí duchové lásky a božského vědění, míru a blahého ticha.

     Třetí je říše nebeská, domov a stálá vlast i pole činnosti vyšších andělů.

     Čtvrtou je říše duchovní, působiště duchovních učitelů, proroků a náboženských vůdců.

     Pátou je rozsáhlá říše podnebeská, v níž je mnoho sfér a mezisfér, které činně promítají, projevují a pasivně zrcadlí myšlenkovou činnost lidstva a jemu nejbližších pomocných bytostí z řad osobních strážců a vůdců na osudových cestách.

 Šestou je oblast tzv. zásvětí, která má svou originalitu: řadu zvláštních oddělení, odpovídajících různým stupňům duševního vývinu a duchovní zralosti bytostí - něco z vyšších i nižších až nejnižších sfér, jakýsi souhrn všeho, co je v bytostném jsoucnu lidském i andělském jako dobré i zlé (padlí andělé).

 Sedmou jsou sídla padlých andělů, rozložená Galaxií důmyslyně a strategicky až k říším podnebes, o které velmi usilují.

     Prvé tři říše jsou nedostupné bytostem porušeným byť i malou úchylkou od Božích řádů dobra a harmonické vyrovnanosti já.

     Čtvrtá a pátá říše mají částečné propojení a za určitých předpokladů i jistou míru spolupráce při formování bytostných vztahů trestních (nucených) i obětních (dobrovolných a ku pomoci).

 Do čtvrté vstupují i bytosti lidské, prošlé zásvětními očistcovými procesy, nebo i přímo po odchodu z hmotného pozemského světa, ale vždy jen ty s možností duchovního vývoje a postupu výše, když jejich stav tomu odpovídá.

 Pátá říše je sférou přípravnou, z níž se rozbíhají cesty bytostí do různých stran složitého dění, a to pro výchovu, poznání a zkušenosti, a také k prožívání následků nedokonalosti i viny v reinkarnačních cyklech.

     Šestá sféra je světem navazujícím na pozemský život, s ním dost úzce spjatým, neboť je jeho rozšířením a pokračováním, avšak v jiném řádu věcí a v odlišné silové struktuře, takže je nepostižitelný vnějšímu pohledu lidí. Má větší spojení s planetárními světy a celým slunečním okruhem než je tomu na Zemi, protože jsou prostorově zahrnuty do sídla lidstva a život na nich je plnou skutečností.

     Sedmá říše má neurčité hranice. Obklopuje Galaxii téměř ze všech stran, přetíná mezihvězdný prostor a rozprostírá se až do dalších galaxií. Mimo svá sídla po obvodu Galaxie má svá střediska i přímo v ní. Jsou řízena a naplněna duchy velké porušenosti, s nimiž jsou spojeny všechny hříšné, zlu propadlé lidské bytosti. Přes ně tito duchové ovládají všechna místa, kde zlí lidé žijí a jsou v činnosti.

 Všechny životní říše vázané na Galaxii mají svůj samostatný správní řád, navzájem zcela odlišné i částečně shodné systémy činnosti programové koncepce. Tato věky tvárněná a prověřovaná řádovost a činnost, rozdílné i přímo protikladné způsoby a projevy života, myšlenková volnost, samostatnost a svoboda volby v množství alternativ, ideologie tvořivá, kladná i negativní až ničivá, je vesmírným životním originálem. je specifikem velkého bytostného střediska, jímž Galaxie je.

     Čím je Země pro Galaxii, tím je ona pro vesmír: Těžištěm zápasů o život, o jeho programy, dokonalý řád, o lásku a její ideologie, o vývoj věcí a jejich tvar a poslání. Co v ní je prozkoušeno a poznáno jako dobré a moudré, účelné a krásné, stává se vesmírným modelem, který je postupně přenášen do oblastí dalších k aplikaci a realizaci třeba v pozměněných podmínkách.

 Vesmír za hranicemi Mléčné dráhy je téměř zcela životním prostorem experimentálním. Životní formy jsou v něm již buď vyhasínající, protože vztaé z programu jako neosvědčené, nevyhovující smělé Boží tvůrčí koncepci, jež staví věci do nejpřísnějších kritérií, i od nejmenších částic žádá životní službu absolutní a nezaměnitelnou; nebo jsou to formy prazákladní, ještě nestvrzené jako vhodné pro další existenci a vývoje, neproniklé duchovými principy, které teprve určí účel, poslání a možné aplikace.

 Bytostný život, který má svou určitou modelovou formu na Zemi, v lidstvu a jím, ve vesmíru není. Jeho přenesení a aplikace na vesmír v jeho široké, do nekonečna směřující silové hranici, je plánován a již i programován do věků dalších, do vývojů budoucích, nedohledných v čase počítaném a odhadovaném.

     Vesmír experimentální obkličuje bytostnou Galaxii jako vodstvo oceánu malý ostrov. Jeho řádovost nemá ještě pevnou stabilitu, je v neustálém přeskupování a přecházení z krajnosti v krajnost. Tato relativní labilita je do jisté míry součástí, vlastně hlavním rysem experimentu. Pokud nepřekročí možnou hranici experimentálních jevů, nevyvolává nebezpečí. To vzniká, když duchové působící ve hmotě a mající dohled nad její silovou situací, překročí dovolenou míru negativních myšlenkových výbojů, když zesílí svůj nápor na lidstvo a strhují je do jedné společné propasti zla. Vesmírná hmota je jejich hlavním pracovištěm. Působí v něm svou tvrdou a negativní vůlí.

 Pokud jejich vůle není nad možnou, snesitelnou míru přeplněna rozkladným aspektem, který vydává zlo,, udrží se i hmotné vesmírné silové pole v relativní rovnováze. Hvězdné gigantické objekty plní funkci koncentrátorů a katalyzátorů energií a nevybočí z úlohy vytvářet rezervace základních i vyšších potenciálů pro organizaci hmoty. Vystupňovaným výbojem negací reaktivních, jako negativní element, absolutní ničitel každé řádovosti, vnikne do souhry silových procesů a začne zhoubné dílo obrovského dopadu. Má řetězovou reakci a ta se lavinovitě šíří. Jejím dopadem v kritickém bodu přesouvání vzorců a kódových řetězců se proces náležitě nepodaří. V silovém poli nastane krize. Ta obrovitě narůstá a pak se přímo řítí strukturami a v nich vyvolává hroucení řádů a katastrofy.

     Katastrofické jevy dlouhodobě obíhají vesmírem, až v jednom momentu dostihnou hranice Galaxie. Aby nedošlo k totální obecné vesmírné katastrofě, je učiněno zvláštní opatření ze strany Boží. Jím je neustálé vyvažování zhoubného díla bytostmi říší nebes i říše duchovní. Ty vydávají mohgutnou sílu dobra, kterou vysílají do vesmíru k překonání a zneškodnění ničivých elementů zla.

 Tak je vesmírný prostor naplňován zlem i dobrem. Jejich zápasy jsou od pádu člověka neustálé, protože on přikloněním se k duchům padlým znásobil zlo a tak z něj učinil ničitele života - zbraň nejzhoubnější. Zápasí se na straně vnější i vnitřní. Stranou vnější je hmotný vesmír, vnitřní je duševní myšlenkový a citový život bytostí. Galaxie je hlavním ohniskem tohoto zápasu, který se od ní přenáší dál. V ní jsou pak některá místa zvlášť jím proniknutá. Největší břímě spočívá na Zemi a na lidstvu v ní . . .

          © Božena Cibulková