Modlitba vánoční

 Jako hladovějící ptáci se slétávají k otevřené lidské dlani, jak se vlny hladinou rozlévají a neustále hledají pevné břehy, kde by tiše stanuly, tak přicházím k Tobě, Kriste, já, člověk na Zemi, který chce být klidný a šťastný jako všechno Boží stvoření.

 Přicházím k Tobě pro vánoční milost své duši, jíž by se rozvíjela do krásy duchovního květu, do podoby bílé holubice nebo jasné hvězdy za noci. Schyluji se k nohám Tvým, kde je místo tichých a pokorných.

 Duše tiše do nich usedá a hlavu sklání do Tvého klína. Očekává ztišení, utěšení, pohlazení, jaké dává matka dětem. Je dychtivě slyšet moudrá Slova Boží, dávající radu v každé životní chvíli, kdy je zapotřebí řešit složitosti, ve zlu mluvit řečí lásky, vstoupit na životní křižovatky s povzdechem a tíží v duši.

 Kriste, vtělená Boží Lásko, ponech mne u sebe ve sklonění hlavy v hlubokém zamyšlení a položení na Tvé dlaně pro malé sladké ukonejšení citu, mysli i celého lidského vědomí. Ponoř mne, ještě zavité životní poupátko, do svatých vod velké vánoční milosti, aby má duše byla jak stále svěží květina, protože Tvou lásku a jen u Ní je věčně živá, dobrá a krásná.

 Kriste, vtělená Boží Lásko, v čas vánoční dej pokyn Zemi, ať mne propustí ze zajetí všednosti, těžkosti a spoutanosti hmotnými věcmi. Velmi toužím a projevuji přání:

 Lásko Boží, ve dnech posvátných, kdy chodíš tiše Zemí zažehovat světla smíření lidí, spojení jejich srdcí, nos mne ve vánoční dlani rozdávající radost a úsměvy lidské tváři, duším vzácné duchovní dary.

Vánoční vyznání

(vnitřní modlitby svatých dnů)

 Ach - co bych já, člověk, tobě pověděl, srdce mé, co řekl bych, jak promluvil, aby to zaznělo jak struny stříbrné harfy, jichž se ruka dotýká v rozechvění citu?

 Ach - co bych já, člověk, učinil, vykonal, co udělal, abys poznalo, že nadešla pro tebe chvíle radosti?

 Ach - jaké bych měl mít myšlenky, jaké přemyšlení, jaké rozmýšlení, abys ty pocítilo radost?

 Ach - jaké bych měl mít city, jaké vyvolat, rozechvět, aby ses ty otevřelo jak poupě růžové?

 Ach - jaká bych měl mít na rtech slova, jakými zpívat, volat, abys je uslyšelo?

 Ach - jaké bych měl najít úsměvy, jaké šířit, vydávat, abys ty zjihlo a roztálo jak jíní na oknech pod slunečním paprskem?

 Ach - jakými bych se měl modlit modlitbami, jakými prosit, děkovat, abys vyjádřilo lásku Tomu, který k tobě přichází, je na tvém prahu . . . ?

 Otevři se, bráno mého srdce, ať vyjdou z něho všechny smutky daleko za tvůj práh.

 Zaplašte všechny chmury z čela, jasné myšlenky, ať usídlí se na něm paprsek vánočního míru.

 Usmějte se, ústa, milými úsměvy, ať na jazyk vstoupí slova pokojná, mírná a tichá.

 Zjasněte se, oči, do průzračných studánek, ať zrcadlí vánoční radost, která vstoupila do duše.

 Ozvi se, slovo lásky, na všechny strany, ať potěší se lidé, k nimž promlouváš, ať je posílí, zklidní.

 Odstupte, tísně, z mé hrudi, ať mohu otevřít náruč k bratrskému objetí lidí na Zemi, upřímně, s důvěrou a rád

 Sepněte se, ruce, k vroucí modlitbě, ať vyprosíte světu i všem lidem pokoj a mír . . .

 Modlitby mé plynou jak pomalé tiché vody krajinami mysli a citu - přišla však chvíle, kdy jejich proud má zesílit, přinést silné vlny a rozvířit hladiny duše jak tiché jezero rozvlní kamének hozený do jeho vod.

 Tiché hladin mého nitra rozvlnilo vánoční poselství o příchodu Toho, který sestoupil až k lidským prahům mého lidství, aby je pozvedl a spojil s domem Božím, s příbytky andělů.

 Uvěřil jsem poselství, že přijde ke mně můj Zachránce, že se přiblíží až k srdci, nahlédne do něho a zavolá, zda jsem hotov s přípravou k nastoupení cesty s Ním do radosti nebeské, dané milujícím Boha.

 Těším se, až se ke mně přiblíží, zvedne mě a posílí, stane se Průvodcem a Těšitelem, skloněným nad mým srdcem.

 Má modlitbo tichá, zazvuč silněji na struně lásky, ať slyší tě, vyslyší tě a přijde již můj Pán . . .

 Jako ranní červánek se skvěje nad horami, tak v mém nitru se rozhořel cit radostného čekání na tu chvíli, kdy Ty, můj Pane, přijdeš jak něžné pacholátko, jako krásný nový den mého života učit mě lásce, nejvyššímu milování Boha.

 Srdce mi dává vroucí slova ke chvále Tebe a díku, že ses mi dal poznat, vložil dar víry do duše.

 Blaží mne radost, že jsem Tebe nalezl uprostřed života jako vzácný poklad - radost se mi vylévá ze srdce a jako vody zaplavuje cesty, kudy chodí lidé kolem mne a se mnou stejným krokem.

 Mám v Tobě útěchu a radostně na Tebe čekám, těším se na chvíli, kdy mi budeš blízký.

 Štěstí mi plyne na cestu života - s kým Ty jdeš, je šťasten jak dítě vedené za ruku matkou.

 Milost mne objímá a hladí mi skráně, že svět se mi zdát krásný a růžový.

 Láska tvá je mi blízká v tento čas - dává mi prožívat posvátnost chvil její přítomnosti u mne . . .

 Vplyň, boží pokoji, do mého srdce, ať se jím vrchovatě naplní, že budeš přetékat do všech stran jako utišení mysli a pokoj duše.

 Dotkni se, svatý boží míre, mé hlavy a zklidni myšlenky, že se jak holubice rozletí se do všech stran s poselstvím všem lidem, že Spasitel přišel k nim jako Otec a Matka k dětem.

 Snes se, Boží požehnání, až do mých dlaní, aby pohladily každého, podarovaly šlechetným citem, utišením bolesti.

 Sestup, tichá radosti, do mne, abych potěšil tebou všechny zarmoucené, učil je myslet na radost.

 Vejdi do mého příbytku, Synu Boží, a přebývej se mnou, abychom spolu vytvořili místo projeveného dobra a vysoké moudrosti.

 Omilostni mne, vtělená Boží milosti, ať její paprsek ve mně svítí mi na všechny cesty životem.

 Podaruj mne svou láskou, Kriste, Lásko věčná, ať jsem Tebou bohat a mohu rozdávat, kamkoli vkročím, velký duchovní dar: s láskou lidskou lásku Tvou . . .

 Vánoční dobo krásná, jsi vzácná jak lilie rozkvetlá ve sněhu, jak čistý pramen vody v bouři, vonná růže uprostřed kamení.

 Jak tě mám vzít do rukou, abys mi v dlani neuvadla, voněla celé dny a dosvědčila, že Kristus do Země zavítal a přišel i ke mně, který ještě neumí pohostit láskou nejvzácnější návštěvu.

 Vánoční dobo milá, mne těšící, rozdej svůj posvátný vliv, ať způsobíš ve mně rozkvět onoho poupátka duchovního citu, který se v nitru objevil jak spadlý z nebe, duši podaný jak růže květ.

 Vánoční dobo tichá, ztiš mne a veď na hlubinu, ať vyjde z mělkých vod myšlení do středu mystických pramenů života . . .

 Vánoční Hosti vzácný, můj Těšiteli, zavři oči nad mou vnitřní chudobou a neváhej vstoupit do mého srdce - Ty víš, že na Zemi málo růží voní, že květy citů jsou bez závlah a práce dobrého pěstitele, a proto slabých kořenů, zešedlých listů, chabého květenství.

 Nepohrdni místem tak málo zkrášleným - skloň se k němu, i když Tě nevítá krásou ani líbeznými vůněmi; neodcházej ani od dveří mého srdce, i když uvidíš, že jsou málo otevřené nebo nízké pro velikost Tvou.

 Přesvatý Přicházející, duchovní cit pokládám na práh srdce, úctou k Tobě věnčím jeho dveře, láskou k Tobě všechno očišťuji, krášlím pro nohy Tvé, abys Ty celý spočinul na nejkrásnějším místě ve mně.

 Přijď, můj milý svatý Hosti, přijď v tu chvíli, kdy Tě duše zavolá - čeká Tě s rozechvěním a hlubokou pokorou - s láskou člověka . . .

 Světlo ze Světla, rozsviť se nade mnou a tak mi dej znamení, že o mne víš, kde jsem a kam mám jít dnes, zítra i za tisíciletí.

 Rozhoř se a oblévej mne v tento čas jasnými i silnými paprsky Božího smilování s člověkem, s lidskou duší.

 Zasviť mi na cestu Zemí, pokud jsem na ní slabým poutníkem, bloudícím údolím stínů smrti, i tam, kam jdu za Tvým zavoláním k vysokému horizontu cest andělských.

 Zjasni mi všechno, co přede mnou stojí jako černý stín obav a úzkostí, aby radost a pokoj zůstal v srdci i když odejde vánoční čas a všední dny budou jak zaprášená cesta krajem kamení.

 Dej svou záři a jas jako dar osvícení. z něhož budu brát vnitřní radu v hodinách tíže a bezradnosti v úkolech člověka, který uprostřed zla má postavit chrám duchovní svatosti.

 Stůj nade mnou jak hvězda spásy, abych měl ujištění, že mne doprovázíš v myšlení, že jsi se mnou v mém cítění, v mé duchovní i lidské práci.

 Světlo vánoční, tajemně krásné, vytvoř si ve mně své sídlo, základnu pevnou, z níž budeš vycházet k záření na Zemi a do všech srdcí . . .

 Já, duše lidská, mám klíče k radosti od té divuplné chvíle, kdy jsi Ty, Kriste, Synu Boží, v betlémské pláni zvěstoval svůj příchod.

 Klíče k radosti jsi poslal do rukou všem lidem a tak dal oblažující naději, že pominou dny, v nichž duše úpí, že přejde duševní noc a zářivý den života vyvstane jak nový zázrak Stvořitele, nový krásný den lásky i její živá skutečnost; její ulomený květ se napřímí i v rukou člověka a zavoní jeho světem jak zavlažený sad růží.

 Klíče k radosti srdce mám v rukou - pevně je držím jak vzácný poklad, aby mi je nic z tohoto světa neodňalo; vkládám je do hlubiny srdce, kde je bezpečný úkryt přede vším zlým. Tam je sídlo krásných vzpomínek a pevných nadějí, prameny sil lásky Boží. Tam buďte uloženy klíče k radosti mé i všech duší až do onoho okamžiku, kdy vyzvedne vás ruka Krista a otevře vámi život ve věčné radosti vánoční . . .

 Hodino svatého večera, příchod tvůj slyším v úderu svého srdce, jak rychle tepe v rozechvění, když radostná vlna prochvívá duší. Mlčením bych tě chtěl slavit, hlubokým vnitřní ztišením, v němž by se upravila do mystické panenské podoby pro toho, kdo se s ní duchovně zasnoubí jako Ženich nebeský, nabídne jí ruku ke společnému putování dnešní krásnou chvílí, i budoucností zastřenou clonou tajemství.

 Hodino tichá jak studánka v lesní tišině, čekám na tě v naději, že dáš ty tajemné zázraky božského spojení, všechno požehnání z něho plynoucí jak čistý pramének z hory svatostí, z bezedných jezer Boží lásky . . .

 Buď šťastno, mé srdce, jak lze ti nejvíc, naplň se radostí a vroucností.

 Oblékni se jako nevěsta do bílého, buď zářící tužbou citu, vloženou myšlenkou lásky, slovem jejího vyznání, přivítáním Nejdražšího, který k tobě přichází a nese ti onu blahou chvíli setkání, prožitek duchovního štěstí.

 Nezdržuj se myšlenkami, neprodlévej u věcí lidských a všedních, neohlížej se na dny včerejší. Dívej se do sebe a mysli na nejvyšší. Jen Láska Boží je vším . . .

 Ptám se Tebe, Kriste, kterému patří mé zbožňování, kterému kladu

nejkrásnější květy v cestu, Jemuž myšlenkou lásky svůj život otvírám jak dítě svou malou dlaň k tomu, od něhož očekává dar - pověz mi, pověz, jsem-li hoden s Tebou v duchu promlouvat, myslet na Tvůj příchod ke mně, smím-li Tě očekávat, přijmout Tě v duši a s Tebou prožít vánoční čas?

 Jen Ty sám to víš a odpovídat mi můžeš dotekem míru a ticha, jímž ustane všechna bolest a tíha pro onu svatou chvíli, kdy Bůh navštíví člověka, s ním se setká zblízka.

 Proto již umlkám a myšlenky nechám doznít jak struny, od nichž se oddálila ruka, aby jen Tvá láska se jich dotkla, místo mne a za sebe promluvila a řekla: Zemi pokoj - národům mír - člověku spása . . . !

Vánoční bohoslužba

(Vánoční bohoslužbu lze konat a prožívat ve všechny vánoční chvíle.)

Úvodní zpěvy

Pohni se, Země, ve starém základu –
hle, přišel k tobě Pán,
aby tě přebudoval, přeměnil na Zemi Boží,
na cestu vykoupených, na prvé stupínky Nebes,
první sloup Kristova Království.

Zachvěj se, Země,
ať z tebe spadne stářím rezavý řetěz
zajetí egyptského i babylonského,
a ty volna rozběhneš se k prorokům a učitelům Božím
naslouchat Moudrosti a Lásce,
jimi tvárnit svou hmotu i všechno živé
do života v Bohu.

Naplň se, Země, až po okraj vírou a zbožností;
ony jsou schodištěm, po němž k tobě sestupuje milost Krista,
působící v tobě zázrak utišení bouřlivých vln tvých zmatků,
vysokých příbojů zla, lavin těžkostí, hrůz bojů.

Zaraduj se, Země,
jako nevěsta, když vidí svůj krásný bílý šat –
přišla hodina, v níž k tobě přichází Kristus se slovy:
Pokoj tobě a Láska má.

Pozdrav míru

Tam, kde je Země a život v ní –
kde je radost i tam, kde žalost svírá srdce
a bolest nedá spát –
všude, kde je světlo i všude, kde je tma –
kde se dítě rodí i kde tělo bolí nebo umírá –

tam, kde je dobro,
kde zlaté zrno Slova Božího roste a vzkvétá –
kde čin zjevuje lásku i kde ještě mluví tvrdý hněv –
tam, kde se tiše, vroucně modlí věřící –
kde se mluví slova smíření a ruka se bratrsky podává
i kde se dosud zvedá zbraň –

tam nechť vstoupí v tuto chvíli
vánoční zvěst – vánoční Světlo –
vánoční svatý mír…

(Celé vědomí se ponoří do ztišení, do představy Božího pokoje.
Po dosažení ticha a vnitřního klidu se vyšle do prostoru pevná myšlenka
lásky a pokoje k lidem nejbližším i vzdáleným, drahým i zcela neznámým,
k celému životu Země i Nebe.
K myšlence se po chvíli vloží cit účasti a soucítění se všemi.)

Chvíle krásná a vzácná

Všude – všude, kde se rozprostírá lidský svět –
všude, kde je myšlenka, cit a slovo, kde je duše člověka –

nechť se zastaví spěchající kroky
a ruce se pozvednou od úkolu všedních dnů –
nechť myšlenky mají sílu a letí k výšinám –
nechť se city podobají bílým holubičkám něhou a čistotou. –
nechť zmlkne nářek na tíži života –
nechť se ztiší srdce, naplní pokojem –
nechť je rozum pokorný a v dobré vůli –

nechť se v tuto chvíli rozpomene člověk,
otec – matka – dcera – syn i malé dítě na Boha –
nechť myslí celé lidstvo na svého Spasitele, Ježíše Krista –
nechť tato chvíle je pro všechny svatá,
požehnaná myšlenkou na Boha, milostiplná Láskou Krista –
nechť je od člověka k Bohu poslána, s Kristem spojena…

(Tiché zamyšlení a vyslání myšlenky na Boha do celého světa.)

Volání ke všem a všech

Všichni od Boha učinění
jako mírné ovečky, jako beránci nebo i pastýři pečliví –
učitelé lidu nebo malí i velcí proroci,
či dobří pracovníci na úhorech a tvrdých půdách duší –
dělníci vinic úrodných i planých –
služebníci bdělí i nedbalí pokynů Pána –
pilní oráči na duchovních polích –
pěstitelé vznešených zahrad srdce
s palmami vznosnými a stále zelenými olivami,
i těch, kde roste jen fialka a sedmikrása a prostá tráva bez ozdob –

všichni věřící a doufající –
všichni, kdo víte, co je láska –
všichni, kdo ctíte vědění a hledáte hluboké studnice –
všichni, kdo nasloucháte Boží Moudrosti –

zesilte nyní své dobré myšlenky a zjemněte cit,
vložte si do úst vřelá a krásná slova a promluvte hlasitě v tento čas
i tiše a lehounce, vroucně a upřímně,
jakoby člověk stál před Bohem – s Kristem mluvil tváří v tvář.

promluvte jako lidé z ráje vyhnaní a do něho volaní zpět
onou úžasnou a tajuplnou vánoční zvěstí
o narození Krista na tento svět.

Ovečky pasoucí se na výborných pastvách
a nedaleko ovčince Kristova u čistých vod Boží Lásky,
jež nasyceny a napojeny čekáte na zavolání domů –

ovečky zaběhlé do pastvin,
kde je málo dobrých sladkých trav,
ale více bylin, po nichž se slábne i zmírá –

ovečky jako stádo bez pastýře,
rozběhlé tu i tam, sycené paběrky chudých úhorů,
zraněné o kameny a trny jejich cest –

ovečky hledající nejlepšího Pastýře
neúnavně, neustále a po celý život,
jako hledá svou matku zbloudilé dítě –

ovečky mírné a pokojné,
jako je den Páně, naplněný modlitbou, klidem oddechu –

ovečky zbloudilé, ovečky bezradné –

ovečky k užitku a dobrému vzoru skromnosti,
pokorné, tiché jako váš Pán, nenáročné jako je pravá láska –

semkněte se v jediný sbor duší;
nadešla chvíle, v níž Kristus přišel k vám i pro vás,
ať jste v kterémkoli místě Země –

semkněte se a spojte srdcem,
aby byla krásná a šťastná vaše cesta
ve společné lásce k sobě a Kristu,
který vás do Božího domova zavolal,
ve Své náruči vás nese milostí Svou.

Beránci, vedoucí obezřele a moudře mírné, tiché ovce,
i ty, které se ohlížejí se do všech stran –

beránci, jdoucí statečně a stále vpřed
po cestách trnitých do země krásné,
plné syté, dobré pastvy a životodárných vod –

beránci, nazvaní tak samým Bohem
v hodině, kdy určoval úkol, poslání, práci snadnou i těžkou –

beránci praví, jak vás Bůh povolal k vedení,
k vyšlapání cesty k místům zahrazeném překážkami,
na něž Kristus vede člověka v tento milostivý i bolestný čas –

sejděte se a pospíchejte k sobě,
k pohledu na vánoční obraz Země, v němž jí žehná,
Lásku dává, její životy posvěcuje Bůh.

spojte se k chvalozpěvu,
vždyť tisíce krásných věcí vám do rukou vložil
první i každý vánoční čas,
je proč a za co děkovat, být šťasten
jako obdarovaný na tisíce let.

sejděte se u onoho bohatého duchovního stolu,
který prostřela Boží Láska jako Paní nebeského domu,
v němž jste nyní hosty,
avšak brzy v něm budete žít jako děti u své matky.

Pastýři ovcí a beránků, ti praví,
poznávaní podle vnitřní čistoty a svatosti vlastního života –

pastýři moudří,
jimž láska je Kristus, jimž Kristus je Bůh –

pastýři dobří a pečliví,
plnící své úkoly k radosti Boží –

pastýři horliví ve službách,
kteří před sebou vidíte svůj nejvyšší vzor
a životem jdete v jeho šlépějích –

pastýři čistého srdce,
a proto milovaní svými svěřenými, vedenými vámi
na cesty duchovní –

pastýři učitelského ducha,
kteří umíte k lidu promlouvat, volat jej k pokání
i zvěstovat Boží poselství a velká zaslíbení –

sejděte se na cestě společné,
jediné, po níž jdou duše věrné a oddané, moudré a dobré –

vstupte na ni a pojďte rychle, přibližujte se
a dojděte ke zjevení Boží Lásky v Kristu na Zemi –

skloňte před ní hlavy a přijímejte její požehnání,
položte jí do rukou svá srdce k naplnění její milostí –

otevřete svá ústa k velebení, chvále a díkům
za vše, co dala lidem a celé Zemi.

Lidé Země i Nebes –
lidé hříšní i svatí –
synové Otce, který je v Nebesích –
synové prošlí sterým ohněm, řekami utrpení, stíny zla –
synové ještě vzdálení duchovní vlasti –
bratři nesvorní i milující se –
bratři všichni, kteří jimi jste společným zrozením
v Bohu, Otci všech –

spojte se v jedno srdce, v jeden hlas,
ve společné silné a zvučné slovo chvalořečení,
slavící divuplný, milostivý, krásný, nebesky líbezný,
všem posvátný vánoční čas.

Všichni, kdo jste stvoření Boží –
všichni, kdo jste živí –
všichni, kdo máte myšlenku a hlas –
všichni pozemšťané –
všichni nebešťané –
všichni svatí –
všichni andělé! 

Myslete v tuto chvíli na Boží Lásku,
mluvte o tom, že přišel tajemný vánoční čas,
promlouvejte krásným slovem k Pánu.

Zpívejte tichý, radostný i slavný zpěv,
který rozezvučí prostor zvukem přitlumeným,
jaký mají zlaté struny harf,
jásavým i chvějivým tónem stříbrné polnice.

Zpívejte ku poctě Krista, zpívejte k Boží oslavě,
zpívejte, aby se celá Země připojila
a s Nebem byla jeden hlas.

Zpívejte Kristu, který přišel jako blesk z výše,
a přitom tak nenápadně, skromně a tichoučce,
jako sněhová vločka, jak paprsek Slunce.

Chvalořečení

Pozdraven buď Kristus
v posvátný vánoční čas, v památné a slavné dny,
kdy Bůh rozklenul nad vesmírem duhu pokoje a míru
jako pásku lásky všech ke všem, jako novou cestu,
nový tvůrčí den.

Pozdraven buď Kristus
v tiché vánoční chvíli, kdy i člověk k člověku má blíž,
kdy srdce k srdci se kloní jak dítě k náručí matky
pro chvíli oblažení, pro okamžik ztišení.

Pozdraven buď Kristus
v tu hodinu zvláštní a tajemnou,
kdy všechny cesty setkávají se a pojí, tvoří jednu společnou
vedoucí k nohám Maličkého, Chudičkého,
jak Krista poznal svět.

Pozdraven buď Kristus
radostí na Zemi málo vídanou a vzácnou,
protože vystupuje z upřímného srdce jako vlna z moře lásky,
jako světlo ze slunce, když časně vychází,
den novou silou tvární a krásní.

Pozdraven buď Kristus
myšlenkou, která Mu letí vstříc a je čistá, bílá, něžně holubičí,
je i silná jako orlí křídla v největším rozpětí.

Pozdraven buď Kristus
lidskou nadějí, že v Něm je pomoc Boží dána těm,
kteří Boha denně modlitbou zdraví,
svým srdcem s Ním se sbližují do vztahů rodičů a dětí.

Pozdraven buď Kristus
uctívaný, milovaný a velebný všemi, kdo poznávají,
kolik je v Něm Lásky a skrytých obětí,
jak velká Otcovská péče o celý vesmír,
o květinu, pozemské zahrady i úrody duchovních polí.

Pozdraven buď Kristus
v novém jednání s člověkem v promluvách důvěrných,
z nichž vycházejí slova: láska má a láska tvá. 

Pozdraven buď Kristus
pokoj všeho světa, smír Boží i pomoc přímá,
pozvání člověka v Otcovský dům.

Pozdraven buď Kristus,
Dítě Božské, žehnající hlavám skloněným před jménem
Bůh všemohoucí, Stvořitel Nebe i Země.

Pozdraven buď Kristus
jako slavný počátek Božího Království ve všech lidských srdcích –
příchod lásky do života, aby jí byl obnoven
a proměněn v krásný a šťastný.

Pozdraven buď Kristus
zlatými hvězdami – i jim dá zářit vyšším světlem,
všechny je oblékne do nové krásy.

Pozdraven buď Kristus,
v Němž je Bůh proměněný v Dítě nejkrásnější,
v podobu sluneční, úsměvnou, něžnou,
v tajemství věčné mladosti.

Pozdraven buď Kristus,
který je Bůh zjevný, člověku blízký jak matka dítěti,
nejdražší Bytost ve světě bytostí.

Pozdraven buď Kristus
a na věky buď zdraven slovy úcty a lásky nejvyšší,
písněmi chval a díků, city silnými i věčnými,
jejichž skryté struny nikdy nedozní.

Dobrořečeno buď Kristu,
že je dobrý a nejmoudřejší Pán, v Němž je život náš
v probuzení duší z těžkého snu smrti těla,
budoucnost člověka do lásky rozvitá, jí krásná,
zářivá a skvělá.

Dobrořečeno buď Kristu,
že je pravý Mesiáš, lidu přislíbený, daný mu
jak nejkrásnější, nejcennější vánoční dar Zemi od Boha,
kdy pomoc nutně potřebuje,
ve zlu hyne jak v suchu a tmě květina.

Dobrořečeno buď Kristu,
že velikost Boha ukryl do podoby Maličkého,
do tvářičky Ježíška, do obrazu chudé Matky,
která Jej na svých loktech Zemi zjevila.

Dobrořečeno buď Kristu,
že v Něm se projevila Láska jako růže duchovní,
mysticky bílá, mariánsky čistá –
jako krásná píseň andělská,
jako velebná harmonie kosmická,
jako nevinnost Božská.

Dobrořečeno buď Kristu,
že je Ten, který dal Zemi Světlo, národům knihu vzdělanosti,
a dosvědčil, že Bůh je Otec všech.

Dobrořečeno buď Kristu,
že je Zachránce živých, Vítěz nad silami smrti –
že je Těšitel velmi zarmoucených
i Učitel a Mistr duší mystických.

Dobrořečeno buď Kristu,
že má srdce jako otevřenou bránu do Nebes,
že má v ústech sladké slovo odpuštění člověku, prosí-li on:
Pane, hřešil jsem, prosím Tě, odpusť – odpusť mou vinu. 

Dobrořečeno buď Kristu,
že se ujal trpících a pobloudilých
mezi trním a kamením zemských cest,
jako se anděl ujímá dítěte, odejde-li mu lidská matka
a přátel je málo a nehlásí se k pomoci.

Dobrořečeno buď Kristu,
že je Dobrodinec chudých, ponížených
a postavených v tělesnou bídu a duševní žal,
že jde po jejich boku.

Dobrořečeno buď Kristu,
že jako člověk zde na Zemi žil, jako člověk trpěl
a jako Bůh světu pomáhal a jej učil,
každému člověku zbudoval cestu do Božího Království.

Dobrořečeno buď Kristu,
že Jeho dílo Lásky, kterým se celý svět obrozuje,
obnovuje, posvěcuje a krásní,
navazuje nové svazky s Božstvím.

Dobrořečeno buď Kristu,
že se vydal na cestu hmotnou temnotou,
aby ji přeměnil v jasnost světů Božích,
aby její propasti vyvýšil, její pýchu snížil.

Dobrořečeno buď Kristu,
že buduje nový Boží chrám
a sám do něho přichází ve jménu Ježíš,
aby se lidem přiblížil a oni Ho milovali
pro dobrotu a Lásku, která Mu z očí září.

Dobrořečeno buď Kristu,
že andělům do rukou svěřuje osudy
dobrých a šlechetných lidí na Zemi,
aby byli uchráněni před nevěrností Bohu
ve všem svém konání.

Dobrořečeno buď Kristu,
že přináší celému světu pokoj a mír,
sklání se k pokorným, miluje čisté,
připravuje mystickou svatbu duši,
která s Ním své srdce zasnoubí.

Chválen buď Kristus
všemi ústy, všemi jazyky, všemi slovy
všemi duchy na Zemi i na Nebi.

Chválen buď Kristus
chvalozpěvy, jimiž andělé projevují svou vděčnost
Dárci Života, Lásky a Světla,
Dárci pokoje a míru věčnosti.

Chválen buď Kristus
lidem božím silně a nadšeně,
že se chvála dotkne hvězd, rozechvěje v nich struny radosti,
rozvlní prostor Země díkem za Jeho nekonečné oběti,
že kdyby je člověk znal a spočítal je,
nesnesl by tíhu jejich poznání bez padnutí v prach
před tak velkou Láskou Boží.

Chválen buď Kristus
radostně a z celého srdce, jako bývá chválen ten,
kdo je původcem velkých radostí,
kdo rozdává všude, kam vkročí:
očím jas, rtům úsměvy, srdcím blaženost –
zázračné léky na nemoci těl i duší.

Chválen buď Kristus
za tu dobu krásnou, nazvanou dobou vánoční,
časem lásky, utišením neklidného myšlení, chvílí pokoje srdcí,
i počátkem působení Boha mezi národy i v lidské duši,
kde je stesk i žal tisícerý.

Chválen buď Kristus
tichými modlitbami srdce, které poznává dotek Jeho milostí,
a proto se vyvinulo z poupěte v bílou růži nebo v květ lilií,
okusilo nápoje Lásky, podaného rukou Boží.

Chválen buď Kristus
lidskou duší, která ví, čím je Kristus pro ni
v životě těžkém, kdy duše trpí,
čím jí bude v radostné budoucnosti, ležící před ní
jak otevřená kniha, připravená ke čtení
o tajemství člověka a Boha.

Chválen buď Kristus,
protože chvály je nejvýš hoden,
protože není dobra, jež by nemělo v Kristu své zrození,
počátek i vzor –
není lásky, jež by nepramenila v Jeho srdci,
neplynula do všech srdcí živých.

Chválen buď Kristus,
Dokonalost svatá, jíž se žádná nerovná –
chválen buď a chválen stále,
aby míra chvály za Jeho dílo byla rozprostřena na věčnost,
rozložena po celé Zemi jako prameny přečistých vod.

Chválen buď Kristus
jako Otec zjevený,
v Němž s Moudrostí se neustále snoubí Láska
v čase tvoření i ve chvílích tichého bytí
v objetí Božské jednoty.

Chválen buď Kristus
pro Své zjevení –
je k radosti a potěšení všech, kdo v Boha věří, doufají
a v Něm hledají pomoc v těžkých situacích osobních,
východisko z bludných cest světa.

Chválen buď Kristus
na všech cestách i ve všech domech andělských –
i jich se dotkne nová sláva, nový úkol
účasti Kristova sestupu k Zemi a Jeho vzestupu do radosti
a vítězství nad překážkami a nepříznivostí.

Chválen buď Kristus
všemi svatými v Božím Království,
aby slovo lidské chvály bylo zesíleno velebnou písní
a modlitbou chvalořečení, jakou člověk ještě neumí.

Chválen buď Kristus
celým vesmírem jako jeho Tvůrce, jako Jeho Pán –
Slovo velící i Slovo žehnající,
Slovo Moudrosti a Lásky věčné.

Chválen buď Kristus
slovem člověka volajícím:

Chvála Tobě, Kriste, naplňuj mne v každé buňce těla,
pronikni mou duši zlatým šípem vděčnosti,
ať mluvím, ať myslím, ať neustále opakuji:
Chvála Tobě, Kriste, vždy a všude jen chvála.

Veleben buď Kristus,
věčná mladost Páně – Dítě – Syn.

Veleben buď Kristus,
Zrození Božího soucitu s lidskými dušemi –
Úsměv Boží tváře –
Ruka milostiplná, štědrá a dotýkající se každého srdce i čela.

Veleben buď Kristus,
Pastýř tichý a dobrý – Vůdce duchů – Vzor všech.

Veleben buď Kristus,
Přítel maličkých – Bratr trpících – Učitel pokorných.

Veleben buď Kristus,
Moudrost Božího díla –
Láska nejvyšší –
Vůle plná dobra a síly k jeho činu.

Veleben buď Kristus,
Milost Boží – Slovo všech slov lásky –
Myšlenka myšlenek moudrosti.

Veleben buď Kristus,
Život života – nejvyšší Cíl každé duchovní cesty –
Pravda nad pravdami.

další