(Modlitba po
vzkříšení Páně po celý velikonoční čas)
Pozdravujeme
Tě, Pane, v Ježíši Kristu slavně zmrtvýchvstalý. Před tváří Tvou, tak jasnou a
krásnou, že blednou hvězdy i slunce, stojím v úžasu a klaním se Tobě.
Jako
provinilý jsem stál tichý a hluboce otřesen a dojat pod Tvým křížem. Má duše
plakala v bolesti své nad poznáním svého pádu. Dnes stojím se ženami, které v
památný onen den šly k Tvému hrobu, stejně užaslý a bázlivý nad velikým
zázrakem, jemuž není rovno.
Hrob je
prázdný a anděl zvěstuje jako v čase vánočním novou radostnou novinu: Vstal
Pán, není zde. -
Což může
uvěřit lidská mysl, že hrob ztratí svůj děs, že je v něm světlo, on otevřen, a
Ten, který včera byl člověkem, dnes je Bohem?
Jen Ty, Bože
všemohoucí, mohls učinit tento neslýchaný děj. Jen Tvá nejvyšší síla mohla
otevřít hrob a odvalit hrobový kámen. Jen Tvá moc a sláva mohla se objevit jako
znovužijící, znovutrvající,
věčná a nesmrtelná v podobě vzkříšeného Krista.
Zmlkněte
ústa, a jen ty, mé srdce, v tichu vroucnosti a obdivu k velikosti Boží patři na
vzkříšeného Krista.
Radost
blaženého srdce, radost duše, která je prostoupena vědomím, že její Pán v tento
slavný čas pro ni přichází a k ní přistupuje učinit ji podobnou
Vzkříšenému - krásnému, jasnému a blaženému Kristu - je radost nad
všechny nástroje zlatých strun, nad všechny žalmy díků.
Jen láska
může běžet Tobě vstříc, Kriste oslavený. Jen tento cit je hoden přiblížit se k
Tobě a vzhlédnout do Tvé tváře, krásné a láskyplné, dnes tak šťastné a blažené
radostí, že Otec člověka své drahé dítě učinil hodným jeho původního místa v
duchovní jsoucnosti.
Proto
zmlkám, drahý Spasiteli, a klaním se Ti celou myslí, celým srdcem.
(Chvíle
soustředění a tiché obdivné úcty, chvály i díků.)
Přijmi mé
pozdravení. Přijmi můj dík, mou tichou modlitbu. Připoj vše k chvalozpěvům
andělským, k velikonočním radostným písním, znějícím nebem i Zemí:
Veliký,
silný a mocný je Pán nebe i Země, On v Kristu rozmnožil svou slávu a lásku.
Sebe v Kristu zjevil. Sebe v Kristu dal Zemi a člověku.
(Prožívat
hluboce každou myšlenku, s ní se plně spojit. Recitovat ji pomalu a výrazně s
vědomím, že je věnována Bohu v Kristu a Jemu přednášena duší a srdcem člověka.)
1
Buď
pozdraven - buď oslaven posvátným hymnem -
Bože -
Bože
projevený -
Bože čine
tvůrčí -
Bože
tajemství života a smrti -
Bože radosti
i bolesti -
Bože
sloužící všem -
Bože lásky a
pokoje -
Bože moci a
síly -
Bože
Otče -
Bože
Synu -
Bože Duchu
svatý -
Bože nesoucí
jméno Spasitel -
Bože
působící ve jménu Kristus!
2
Nesmírné
tajemství Boha živého, Božství trpící -
Božství
obětované a obětující se
v každém a
pro každého, kdo se v Zemi rodí, kdo v ní tělem umírá -
Božství
pokořené až v prach země od chvíle,
kdy prach se
stal prachem, projevem nicoty a malosti -
Božství
ponížené ve hmotu od času, kdy hmota se stala
Adamovým
úkrytem, jeho smutným vyhnanstvím -
Božství
prošlé temnotou pro vytýčení cesty Světla,
pro jeho
vítězství nad ní -
Božství
skryté, utajené ve všem, co je životem vesmíru -
Božství
ztvárněné v podobu člověka -
Božství
nesoucí lásku a mír -
Božství
nedotknutelné svou svatostí -
Božství
nejvíc milované tvory pro svou mateřskou náruč,
pro jednání
lásky a vydání moudrosti -
Božství
nejkrásnější, vznešené, velebné a nejsilnější -
Božství
nejvyšší i nejbližší -
Tobě se
klaníme . . .
Tebe nejvýš
ctíme . . .
Tebe
vzýváme . . .
Tebe
oslavujeme . . .
Tebe
chválíme . . .
Tebe
nazýváme Kristem . . .
Tebe
oslovujeme: Beránku Boží - Spasiteli . . . !
3
Spasiteli
nejdražší, přišel jsi k Zemi:
Jako
prostý - nejprostší -
jako
chudý - nejchudší -
jako pouhé
dítě -
jako
dělník -
jako
poutník -
jako beránek
aneb holoubek -
jako ovce
tichá -
jako něžná
plachá laň -
jako krásné
jaro žití -
jako nový
krásný den -
jako
divukrásný leknín nad hladinou jezer -
jako jitřní
hvězda i světlo sluneční -
Jako
nejkrásnější cesta člověka -
jako sama
láska, ctnost i vznešenost -
jako nový
Abel s posvátnou obětí Bohu -
jako přítel
lidu.
Přišel jsi
jako bratr nejlepší,
ten, který
položil život svůj za všechny bratry,
lásku
lidskou spojil s láskou Boží a v srdce člověka dal Srdce své,
aby se stal
milujícím, obětavým, svatým,
aby se jeho
duše stala snoubenkou Ducha,
onou něžnou,
čistou, bílou holubicí,
poselkyní
Božího míru mezi stvořením . . .
Spasiteli
drahý jediný, přišel jsi jako Ježíš
dát temnotám
světlo, pustinám krásu, vodu zemi zasypané prachem hmot -
v mrtvé
ticho duše vložit Slovo,
aby mluvilo,
hřímalo, burcovalo, volalo:
Jsem živ,
já - Duch - Bůh tvůj v tobě! -
Přišel jsi
dát užitečnost planým stromům, slunce všem vinicím Páně -
plodům
jejich uzrání, polím ducha mnoho klasů zlaté pšenice.
Přišel jsi
snížit hory, zasypat všechny propasti,
tvrdé skály
bleskem Boží moci rozbít -
zbořený
chrám v člověku znovu vybudovat do výše a krásy
jako
příbytek Lásky - Matky života -
dům Boha ve
tvaru, v těle . . .
Spasiteli
drahý, přišel jsi v moci Otce
dát mrtvým
vzkříšení a mír posvátný -
lidskou vinu
smýt svou tajemnou krví Beránka.
Přišel jsi
prožít Golgotu,
z Jehož
bolestí se vyhloubila milost Boží do hluboké studnice,
z níž
všichni pijí své vykoupení, život nový . . .
4
Božský
Mesiáši, svou obětí jsi zapsán
do knihy
všech věků nesmírnou září vesmírných hvězd -
Tvé činy
jsou slavným dílem Boha Tvůrce,
protože
zachránily, obnovily, daly nový rozkvět životu,
v němž se
zdál hynout již každý květ.
Nejvyšší
Mesiáši, Tvá cesta je sluncem v hluboké temnotě,
je květem a
vodou širé pouště, je projevem Boha,
nad nímž se
tají dech a chvěje se srdce nebes i Země a člověka.
Veliký
Mesiáši, Tys přišel lidstvu zjevit Boha vrcholné lásky,
Tys přišel v
čase a prostoru Země nade vším zlem zvítězit,
překonat
všechny brány smrti,
vylít nádoby
bolesti do moře zapomnění,
do oceánů
minulosti i bezedna milosti . . .
5
Požehnaný -
vždy Požehnaný!
Na věky
požehnaná je chvíle, v níž jsi osloven: Beránku -
v ní zazněly
tajemné nebeské zvuky
jak
rozechvěné harfy zlatých strun,
stříbrné
trubky andělských poslů, sdělující všem:
Člověk
zachráněn . . . !
Člověku
mír . . . !
Člověku
synovství boží . . . !
Člověku nový
ráj . . . !
Požehnaný -
vždy Požehnaný!
Požehnaná je
milost Tvou bolestí Zemi vydobytá -
ona všechno
na ní obrozuje a umývá ji do bělosti tváře -
člověku
obnovuje jeho svaté znaky zrození z Boha,
a v jeho
šlépěje, ať jsou v trní nebo v kamení,
klade bílou
růži, aby bylo zřejmo, že láska vstupuje
v jeho
cestu, v každé myšlení i konání . . .
Požehnaný -
vždy Požehnaný!
Požehnané je
dílo, vyšlé z Tvé nesmírné oběti -
jí se mění
všechny věci k radosti a posvěcení rukou,-
které se jí
dotýkají v práci a službě stvoření . . .
Požehnaný -
vždy Požehnaný!
Požehnaný je
Tvůj život prošlý Zemí
kamenující
Boží proroky -
Tys však
kameny na Tebe vhozené ve zlato změnil
trny vmetené
Ti v cestu přetvořil v květy nejvyšší lásky -
a takto
všechno lidem vrátil, za zlé dobrým splatil,
jak to nikdo
nedovede, jak to umíš a smíš jen Ty -
Boží
Beránek - Syn nad Božími syny,
před nimi
vyslaný životu dát všechno ze své jsoucnosti a skutečnosti -
Lásku, která
byla přede všemi věky a v Bohu je na věky . . .
6
Synu Boží
jediný, slavný, nejvzácnější,
jménem Boha
až do vrcholu bytí vytýčený -
Synu vyslaný
k Zemi v blesku moci Boží
i Láskou
nejvyšší a v plném Božství -
Synu s vůlí
Otce i s něhou lásky Matčiny -
Synu se
vznešeným čelem moudrosti
a se všemi
znaky ran a bolestí Oběti -
Synu velký
ve svém sestoupení a ponížení -
Synu krásný
svatozáří nejvyšší pokory -
Synu
úchvatný v běloskvoucím rouchu Vzkříšeného,
v záři všech
sluncí,
v paprscích,
které Tě prostoupily a s Tebou splynuly -
Jsme před
Tebou v díku a hlubokém obdivu i vděčnosti skloněni . . .
(Malé
odmlčení v tichu vnitřního projevu úcty a vděčnosti.)
7
Radostně
zněte, struny srdce:
Kristus
přišel! -
Silně
zavolejte, city duše:
Kristus
zachránil! -
Promluvte,
ústa, slavná a silná slova:
Kristus
zvítězil . . . ! -
Myšlenky,
vysílejte velikonoční, ničím nezkalenou radost ke všemu lidu -
oznamte, že
Kristus
světa
Spasitel - ten Vzkříšený - ten Vítěz -
vykonal
dílo, z něhož vzchází všem
láska,
blaho, pokoj a mír!
(Ticho,
naplnění se velikonočním mírem a radostí.)